Nejsem sprostá (retro)

Už mnohokrát se tu probíralo téma zda k sexu patří i vulgarity. Jestli je fajn dovolit si pár sprostých slov, pojmenovávat své i cizí pohlavní orgány lidovými výrazy a ve chvílích vyvrcholení oslovovat partnera, nebo partnery, žargonem opilého námořníka.
Zdá se mi, že všichni jsou hambárnami při sexu nadšení, když šukáte na nějaké té kundě, čůrákovi vám nesejde.
Klidně mě nazvěte nekulturním barbarem, ale já to tak nemám.

Věřte, že jsem se snažila na sobě pracovat a ta libozvučná slůvka vzít za vlastní, dodnes nevím jak mám tuto záležitost uchopit, ale já prostě nejsem sprostá!

Pro mě jsou vlastně problém i prachobyčejné "koule".
Nedokážu si představit jak na někoho vilně zírám a šeptám "ukaž mi koule, mazlíku".
Netvrdím, že mi občas něco hrubého z pusy nevyletí, čůráka a píču jsem v životě už potkala a přesně je pojmenovala..
ale když jsem souložena a nebo někoho souložím, někdo mi to dobře dělá, případně někoho právě dělám já, vůbec mi to nepřipadá jako prcání.
Může mi to hezky udělat a stejně si nepřipadám dobře omrdaná, ani když se do mě udělá mohutným výstřikem, nekončí to dojmem dokonale vystříkaný kundy.
Tahle slova můj prožitek jednoduše nevystihují.

Dokážu si představit situaci kdy si mne statný jinoch přivede do svého bytu, do svého soukromí a v kuchyni či u baru se mě zeptá co bych ráda, kávu, čaj.. já se sklopenýma očima odpovím „olízat mušličku“.
Mohla bych chtít omrdat kundu, ale řekněte sami, hodí se to ke kávě či čaji?

Můj expřítel se mi kdysi svěřil, že ho rajcují hambárny vyřčené při sexu. A tak jsem se rozhodla, že mu naše chvíle lásky takto zpestřím.
Dlouhou dobu jsem o tom přemýšlela a vymyslela tu nejžhavější, nejsmyslnější větu na celém širém světě.
Když jsem vyšroubovala svou formu na maximum a došlo na sex, někdy ve druhé třetině našeho dovádění, jsem nabyla dojmu, že nadešel ten správný okamžik, v tu chvíli jsem zakřičela slova „jsi prase!“
Asi štěstí, že tam dole měl rozdělanou tu důležitou práci, na chvíli zpomalil, nechápavě se mi zadíval do tváře, dokončil co měl a odešel.
Dodnes si nejsem úplně jistá zda jsem byla úspěšná, ale vím jak vypadá rozjetá lokomotiva a tohle byl spíš vesnický courák, ovšem ten co potřebuje co nejnutněji dorazit do depa.

Ač mi sprostá slova nejsou cizí, je evidentní, že talent na to, jak je vhodně použít, mi chybí. Ale slibuji, že na sobě budu dál pracovat a snad konečně překlenu alespoň ty koule.