50 odstínů mysli

Blogy o dominanci a submisivitě tu mají jednu zvláštní vlastnost. A tou je, že si z toho někteří blogeři či komentující dělají prdel a nebo si dělají prdel z autora. Slovo dominant tu má spíše pejorativní ironický název. Než se dostanu k tomu, o čem chci psát primárně, tak se na to pokusím malinko zaměřit, protože si to dle mého skromného názoru zaslouží pozornost. Ona na tom je totiž zajímavá nejvíce ta reakce autora.

Pokud někdo vyletí jak čertík z krabičky, tak mám spíš pocit, že autor je mačistické hovado, které si spíš píše svoje vlhké sny a je úplně jedno, zda a čemu se doopravdy v praxi věnuje, zda má například někoho, kdo mu ty potřeby uspokojuje. Ono to možná souvisí i s tím, že žena nemá takovou potřebu se tímto stylem ventilovat a proto tu moc blogů od domin nenajdete. Přirozená reakce podle mě tkví ve dvou rovinách. První je, že si autor uvědomí, zda ten blog trošku nepřehnal a vezme si z toho něco konstruktivního a druhá rovina je, že pokud někdo reaguje obecně nesouhlasně, aniž by v tom bylo cokoliv konkrétního, tak tomu není potřeba věnovat další pozornosti. Je však důležité zmínit, že zdejší blogerská tlupa je poměrně zmlsaná a neche číst něco postopadesáté a nejlépe blog typu... jsem nejlepší, alfa samec, dominant, poklekněte a podobně. Ani se pak není čemu divit, že značná část žen, tohle vnímá opodstatněně jako červený hadr před očima, protože vzkazy od "pana anonymního nudného ptáčka nicku zoufalecmiliondva" typu: "Klekni si ty děvko, budeš kouřit" občas v poště najde a nejspíš si v duchu řekne "to víš celá žhavá". Teda pokud má slečna či paní zrovna dobrou náladu. Hádám.

Tak a teď o čem chci psát. Zrovna jsem se dodíval na video "Padesát odstínů po česku. S kamerou mezi členy BDSM scény", které je k dispozici na internetu televize seznam (pro zájemce). Co mě na té reportáži nejvíce zaujalo, je fakt, že si nevybavuju, kdy by se o této tématice mluvilo takhle pohodově, bez nějakých klišé a z aktérů na mě sálala inteligence. Což je pro mě základ zájmu a jsem moc rád, že se zmínil pro mě ten nejdůležitější aspekt celé věci, týkající se ovládání jakýmkoliv způsobem někoho, kdo se chce nechat ovládat, a tím aspektem je empatie. A přivedlo mě to k jedné myšlence, kterou jsem možná dosud nezkoumal.

Smyslem toho všeho je působit u druhých či u sebe libé pocity, pokud z toho nemají potěšení oba, tak je to dost možná opruz. Pro značnou část lidí, je to skvělý ventil a dalo by se uvažovat o několika aspektech. Prvním aspektem je zvědavost a ta myslím byla vidět i z pana redaktora, který byl naprosto vhodným objektem. A otázka, zda má někdo rád to své jisté a nebo naopak chce zkoušet stále něco nového, se možná promítá i ve všedním životě. Představte si, že jdete do obchodu, chcete si koupit své oblíbené sušenky a najednou vedle uvidíte nějaké nové, které mají hezkej obal. Buď na to budete jen koukat a váhat a nebo si je koupíte i za cenu toho, že budete zklamaní. Sám u sebe nikdy předem nevím, zda šáhnu po klasice, nebo u mě převládne zvědavost. A možná to celé, je na tom (nejen) BDSM intelektuálně nejzajímavější. Překvapení a překvapování. Druhá ambice je možná hnána domýšlivostí, nicméně buď chceme něco osvědčeného a budeme třeba jezdit na dovolenou do Chorvatska a nebo nás naopak láká dobrodružství a pojedeme do Íránu (pomiňme prosím aktuální politickou situaci). Možná toužíme zkusit něco, co nikdo jiný nezkusil, abychom zjistili samozřejmě, že tohle napadlo už spoustu lidí před námi. Nicméně ten samotný proces je vlastně to, co třeba mě žene v životě dopředu. A má to svoje kouzlo. Komu nevykouzlí úsměv na tváři třeba malé děcko, co poprvé ochutná něco dobrého, co třeba s velkou oblibou rádi konzumujeme (a je jedno zda to jsou borůvky či chleba s domácíma škvarkama). A nesmím opominout ani fakt, že nezáleží pouze na tom co jíme, ale i s kým. Moc mě zajímá reakce všech, kteří občas nebo pravidelně okusí něco ze světa BDSM. Zda mají raději to své jisté, které funguje, či raději experimentují a zda přemýšleli nad tím, co jejich rozhodnutí zrovna ovlivňuje. U submisivnějších to má možná další rovinu a to zda se těší více na to, co napadne je samotné a budou to moci předat osobě, která má nad nimi kontrolu a nebo je více okouzlí nápad z druhé strany propojených myslí...

Protože o té mysli to je primárně, bez ní bychom nic nedělali, nejedli a umřeli :-D A protože tu jsou i lidé, kteří nemají tolik naděleno, tak jen upozorním že blog opravdu není o tom, zda mají děti jíst chleba se škvarkama.