Den3 - Pomsta starého kalamára

Nebudu se zdlouhavě vymlouvat, jsem zkrátka lempl, který svou přítomnost na amatérech nebere zodpovědně, chodí očumovat jen sporadicky a píše pomalu... jinak bych dokázal hrdě prásknout pěstí do stolu a vmést šéfovi do tváře, že ho mrdám... protože zrovna píšu tuhle sofistikovanou povídku, na kterou tu čekáme jako prase na drbání... anebo že by nadrbaná pra..ta no nebudu se pouštět do větších rozborů J

Mezitím kdesi v daleké zemi u Jadranu, za horami tak vysokými jako schodek našeho státního rozpočtu, kde je moře skoro tak krásné jako u Bureše na FB profilu (ok, nechám toho, je to antierotické, rozumím), se rozvíjel náš příběh, starý jako lidstvo samo. Mládí chtělo plody ze zahrady, kterou obhospodařoval jiný. Bude však student vyhnán pro zalévání cizí růže nebo dojde spravedlivé odplaty František Ignorant DeErste? Pojďme tedy poodhrnout roušku třetího dějství...

Den 3 – Pomsta starého kalamára

Slunko vyšlo spolehlivě jako mladická erekce a vykouzlilo na rtech příjemný úsměv spojený s dojezdem velmi živého snu. Petra v něm jezdila střídavě na mém utahováku nebo mučila mé rty svou mušlí, což jsem asi v noci prožíval dosti intenzivně, protože poštář byl poněkud oslintaný. Vylovil jsem kus peříčka z pod jazyku, opláchnul gesicht a přemýšlel jak a kde. Tedy spíš kdy a kde.

Po snídani jsme šli na pláž, celkem se mi dařilo necivět a reagovat nenuceně, Petra hrála příkladně roli obětavé matky/manželky, budiž to ponaučením pro všechny paroháče, že prc bokem fakt není hned poznat. Bylo mi jasné, že otírat se nešikovně cestou k vodě nebo hrát si pod schůdky v moři na kapra nemá smysl, chtělo to vymyslet nějaký komplexní plán.

Večerní procházka městem, děcka dostala zmrzku, já si prohlížel jachty s kočičkama v náručích jejich daddies a v tom se mi urodil nápad. Jejich malej přece nutně musí na loď. Nemusím zabíhat do detailů, jak rychle se přesvědčí malé dítě a sestra na celodenní výlet na opravdický pirátský škuner. Máma loď nemusí, za odrostlého klacka se utrácet nebude a Petře se prý na trajektu dělá špatně. Nedá se svítit, pojedou taťkové s dětma. Někde mezi placením u jednookého kapitána Jacka a koupí svítící hopsakoule mi Petra zmáčkla zadek se slovy „budeš litovat, že tam nejsi s nimi“. Jen jsem se tetelil při té představě.

Ráno jsme je šli vyprovodit, mamce se do přístavu nechtělo, tak to zalomila na pláž, já to vzal na tržnici, abychom tam nestáli při odražení lodi na molu spolu. Co oko nevidí, hlava nespojí. Nevím, jak to udělala, ale byla na pokoji skoro vzápětí, sice trochu uřícená, ale zjevně nadržená. „Neboj, odrazili, dívala jsem se ještě cestou“ ujistila mě o čistotě svých úmyslů a tlačila nás do sprcháče. Moc jsem se mydlit nemusel, protože většinu obstarala svými rty. Baví mě lízání a ta její výstavní růžička s rozevřenýmí okvětními lístky prostě nešla přehlédnout, jak se jí klepaly při kouření. Zvedl jsem ji na ručník na kraj stolu a začal detailně mapovat jeskyňku jazykem. Připadal jsem si jak ve zpomaleném filmu, absolutně netuším jak dlouho to trvalo, ale udělala se několikrát, mě pulzovalo v dyku a chtělo to ven. Lehli jsem si na osušku na postel (pragmatická stránka zkušené ženy), 69 byla jasná volba, opět jsem se propadl do jiné dimenze při pohledu na její zmáčenou a doširoka rozevřenou prcinu, dokonalý zadek a výrazně tmavě zbarvenou celou oblastí slabin. Nevím už, jestli mě víc rajcovalo jí ochutnávat nebo být vysáván, ale při jednom jejím „už budu!“ jsem to prostě pustil také. Vysála zkušeně zbytky, vytáhla připravený primerák a přitulila se ke mě. „Budeš moct zase hned, studentíku?“. Neměl jsem kapacitu nad tím přemýšlet, tak jsem jí sál bradavky a prstil kačku, aby řeč nestála... no a za pár minut stál zase v pozoru. Je fakt, že pouhé přirážení mi už tak vzrušující jako včera nepřišlo, přeci jen po dítěti byla trochu volnější než moje dosavadní známosti, ale nebránila se ničemu. Palec do zadku přijala zavrněním, tahání za bradavky rovněž, mrdání ve všech polohách bez zbytečných dotazů co a jak jdeme dělat. Po další erupci přišlo zatmění a pauza na kafe. Najednou nám došlo, že jsem doslova promrdali půl dne a je čas oběda. A kua, máma na pláži nebude, co když přišla vedle do našeho apartmánu? Petra zavrtěla hlavou, že by určitě zaklepala, jestli nechce taky kafe nebo tak něco. Mno, tak jsem se sesul dolů a na židli u otevřených dveří na balkón ji znova vylízal, tentokrát řádně včetně zadní branky, svíjela se u toho jako hadice, ale nebylo ji to nic platné.

O pár mililitrů geňa později jsem vyrazil k moři s ploutvemi a vlezl do vody pár set metrů dál, abych doplaval k obvyklému rodinnému hřadu řádně vyšťaven. „No už jsem tě chtěla jít hledat“ hlásila máma, nechápajíc jak můžu plavat všude možně okolo, že mi neupadnou nohy z těch ploutví...“Lehni si, já tě namažu, nebo se zase spálíš. Co to máš na zádech za škrábance?“ padla kosa na kámen. „Aha, to bude z toho mola, chtěl jsem tam vylézt, ale byly tam hrozné vlny, tak mě to trochu štrejchlo“ plodil jsem ze sebe rodné matce obludnou lež, abych tak zakryl svůj mrzký a podlý chtíč, který rovněž vrhnul nebohou sestru do spárů pirátů.

Když se však večer vrátili spálení, vyhoupaní a Fanda zeblitý a zesraný, cítil jsem se provinile dvojnásob. Cestou měli totiž oběd a Fanda si dal smažené kalamáry, které asi měly drobný problém s kalendářem nebo teploměrem, protože po cestě to šlo ven všemi směry. Chtěl jsem si rýpnout hláškou, že staří nic nevydrží, ale při pohledu na něj jsem pomlčel a soustrasně pokýval hlavou, že s ním soucítím. Petra ho objala a šla dělat česnečku.