Zahrát jim to, anebo ne?

Jsme holky … předstíráme – někdy musíme – že jsme šťastný, že je všechno fajn na všech frontách, všude …

Hrajeme to, musíme … Nic jiného nám většinou nezbývá … Život je takovej … Určitou etapu života se prostě musí brát ohledy na druhý a tak ...

Taky hraju … hraju vlastně o klid okolo sebe, abych vydržela … zatím, chybí jen poslední kapička, kdy hrneček přeteče … ve všem … na všech frontách …

Jen jedno vím – nikdy nehraju při sexu … To je jedinej okamžik, kdy vím na 100%, že ne … Jsem vždycky mimo a jen si užívám ty chvíle – a to proto, že si už sakra vybírám, s kým ho mám … Ať jde o kluka/y, holku/y … Nikdy nejdu do nějakýho šoustání, aniž bych byla přesvědčená, že to tak je ...Tak proto …

Taky nemám AMU ani JAMU a tak … nejsem herečka … Při šoustání, ani při vztahu ke komukoliv ...

Naplno prožívám každej okamžik s tím vyvoleným/vyvolenou … prázdná hlava, jen ty prožitky … Umím vypnout – v týhle oblasti určitě … A sebekriticky přiznám, že tahle oblast je asi jediná ...

Slyším tu větu některých dokola: „Nechci, abys někdy něco hrála“. „Myslel/a jsem, že jsi upřímná holka“ … Blablabla ...

Kurva, v tomhle sakra sem … Já jo …

A chci to i z druhý strany …

A jak jste na tom Vy? Hrajete při šoustání, anebo ne?

Dokážete partnerce, anebo partnerovi říct, že to stálo zaprd? Že Vás to už nebaví? Že radši nic, než tohle? Že to má být jinak?

Dokážete si vyříkat?

Anebo předstíráte orgasmus, prožitek, ať je mezi Vámi vztahový klid?