Narvaný autobus

Stojím v plném autobuse.... Školáci, lidi z práce...všichni se těší domů. Držím se madla a vlastně bych ani nemusela....dav by mi nedovolil upadnout. Cítím jak mi něco přejelo přes zadek...tak divně... Podívám se za sebe. Zahlédnu starší paní a školáka se sluchátky na uších a tupým pohledem do nikam. Taky tu je nějaký tatík od rodiny a chlapík v montérkách...a spousta dalších lidí. Za chvíli znovu... Jenže teď už to není náhoda... Cítím ruku mezi nohama. Tiskne mi prsty do rozkroku. Snažím se pohnout a ruky se zbavit... Marná snaha... Mám začít dělat scénu nebo si užít anonymních doteků.? Přistoupili další lidi... Tak teď už vím, že ta starší paní to nebude... To co cítím jak se na mě mačká není nákup z marketu, ale pořádně tvrdej ocas. Tře se o mě a ruka v rozkroku se činí... No příští zastávku vystupuju.. Že bych jela dál? Ne... Vystupuji a se mnou většina lidí... Sažím se zjistit kdo to byl... Ten školák? Ten tatík? Nebo snad ten v montérkách? Musím se usmát při pomyšlení jak teď v poloprázdném autobuse maskuje stojící péro...a že to byl kus. Já už se těším doma do sprchy....proud vody dodělá co ten XY začal.

Stalo se vám někdy něco podobného?