Výročí

Upozornění:
Toto není převzatá záležitost!Mě se totiž takové humorné situace které sem dávám většinou nestávají .o)
Je to tak,čas běží neúprosně a já už jsem ženatý přes 15 let.Pro někoho je to prd,pro někoho nesdostižný úvazek.
Existuje asi málo šťastných dokonalých manželství.Všude něco je.Asi nejvíc záleží na tolerantnosti a komunikaci jak se všude dá dočíst.A je to s prominutím čím dál tím větší dřina.Jak člověk stárne tak ideály jsou úplně někde kdesi a většinou je z toho větší nervozita a nepokoje.Tolerantnost je hodně silná disciplína.Člověk už není zamilovaný jako na začátku a pokud je rozumný tak se nesnaží zbytečně vyzdvihovat své nároky na věci,které v době zamilovanosti slepě přehlížel.Měli by přece minimálně zbýt spousty dobrých vlastností ,které dokážou překrýt ty negativní skoro nezlomné.
No dost filozofie.
Blížilo se patnáctileté výročí naší svatby a vzhledem k tomu,že bylo v té době poměrně v domácnosti dusno,tak jsem byl silně nervózní z celé té jakoby slavnostní chvíle.Manželka přislíbila,že zajistí rezervaci dobré večeře a já ostatní záležitosti jako dopravu,placení a následnou oslavu z potomkama.
Dopředu jsem koupil nechutně drahý parfém a v ten den ráno jsem při odchodu do práce při polibku na rozloučenou jsem ještě ležící a rozespalé drahé popřál všechno nejlepší.Její nechápavý pohled mě nerozladil a při zpáteční cestě z práce jsem pořídil pořádnou kytici.
Byl jsem doma jako vždy dřív než ona,takže jsem si všechno poctivě připravil a nervózně vyčkával na její příchod.Děti naštěstí neregistrovali co se děje a tak po jejím příchodu jsme byli chvíli sami.
Následující řádky jsou útržkovitou citací nastalého hovoru,páč jinak je nejsem schopnej díky bránici popsat :
Tak jsem jí objal a povídám: Všechno nejlepší......
Ona:no mě to bylo ráno divný a k čemu prosím tě?
Já :no já nevím jak ty,ale já se před patnácti lety ženil.....
Ona:Vteřinku na mě udiveně zírala a povídá:a s kým prosím tě?
Teď jsem zas chvíli nechápal já.
Ona:já nevím jak ty,ale já se vdávala až o měsíc později......
trošku jsem zavrávoral,ale neztratil glanc:
Šak já vím,dyť si to jenom zkouším né........o)))
Následoval dlouhý skoro epileptický smích,naštěstí oboustraný.
Njn.Byl jsem tak nervní,že jsem se seknul o měsíc.Ale což jiní chlapy si ani nevzpomenou .o)
No a zas byla chvíli v domácnosti dobrá nálada.