Zimní splín

Sedím v práci a čekám až mi zavadne lepící tmel na hliníkových korpusech, co jsem teď lepil, abyc kolegové měli co k testování příští týden, až zase budu pryč.. No mám vlastně dost času. Problém je v tom, že mi ten čas začal poslední dobou letět a nevím jak to zastavit.. Ještě před půl rokem jsem chodil do práce přinasranej a v podstatě jsem jej dělil na 3 části: Ráno (do 12), odpoledne (do 15:30) a večer. Poslední měsíc příjdu do práce a najednou je večer..Přemýšlím v čem je změna.. Asi mi dochází, že v podstatě veškeré problémy si asi člověk nosí v hlavě a buď si je přpouští a pak je v řiti, nebo si je nepřipouští, případně s nimi bojuje a je to cajk.
Mám mít teď týden volno.. A netěším se.. Netěším se protože nevím co budu dělat. Na druhou stranu, dovolený, od kterých jsem nic nečekal vždycky dopadly tak, že na ně rád vzopmínám a dovolené od kterých jsem něco čekal, tak byly tragické.. Tak uvidím.. Sedím tu tak, čumím na oběd a nemám chuť. Chci to mít už hotové a jít se někam jen tak projít, mít hlavu v oblacích a těšit se z maličkostí..