Terminál 6.30

Deset vteřin do odjezdu, zavírám dveře, v zrcátku zkontroluji, zda někdo nedobíhá, šlápnu na plyn a odrazím od nástupiště.....
V předu na panelu svítí šestnácka a nápis Novina.
Tuhle linku mám rád, na hodinu zmizím z města a navíc vede jednou částí, kde jsem strávil 23 let života.

Ostašov, Karlov, hrozná silnice, někdy si říkám, kdy tady ztratím přední nápravu, jsem zvědav, jestli se dožiju rekonstrukce.....
Sjíždím dolů do Machnína, když se mi podařilo poprvý vyšlapat na kole tenhle krpál, byl jsem na sebe pyšnej.....

Hamrštejn, protáhnout se zůženou zatáčkou, taky jsem zvědav, jestli to dřív opraví, nebo to spadne a přestaneme sem jezdit.

Kryštofovo Údolí........
Pro mě jako kluka to bylo tajemný místo.....
Moje máma když prohlásila, že od Kryštofáku se žene bouřka, tak to byla pravda....to si ještě mraky nedělali co chtěli jako dnes. Tenkrát se určitostí dalo řící, z kterýho mraku bude pršet a z kterýho ne.
Dneska to už nejde....

Stoupám Kryštofákem kolem obecního úřadu, vlevo hájenka hajnýho Votavy, vpravo hospoda Údolanka, sundávám nohu z plynu, nechávám převodovku odřadit směrem dolů, blinkr a ostře doleva na točnu. Jsem v cíli.

Mám několik minut do odjezdu, tak rychle si odskočit za přístřešek.
Zrak mi padne na stráně pokryté mokrým sněhem.
Tady po těch se brodila Červenka sněhem k nějaké kazatelně, aby teatrálně spálila deník.....
Blázínek, copak vzpomínky jdou jednoduše spálit. To by jsme to měli moc jednoduchý.
Vzpomínky zůstávají, teď jsou třeba bolavé, časem se to změní......
Třeba si sem někdy zajede s vnoučaty zavzpomínat, jak tady zažila krásné i méně krásné chvíle, že si připadala zase jak ta blbka.....

Ze dveří se ozývá signál, oznamující minutu do odjezdu....
Přicházejí první děti....
Tak šup, šup, nastupovat a jedéém......
Sbírám děti, které vezu do Liberce do školy......
Dávám Kryštofáku pro dnešek sbohem.....

Protáhnu se zůženou zatáčkou, dolů do dolíku, hezky obloučkem vnějškem a plyn až na podlahu, jako za mlada na pionýru, aby člověk na trojku dojel ve stoupání co nejdál.....
Jsem měkkej, v zatáčce pod vrcholem ubírám....
Horizont a z kopce dolů, retardér naplno, abych stihl dobrzdit do levotočivé pravoúhlé zatáčky.....
Oční léčebna, tedy to co zní za 30let kapitalismu a demokracie zbylo....
Jako na kluka to mě působilo strašidelně, kamenná zeď s věžičkami, temný les, klikatá silnice, pod srázem Nisa.....

Hamrštejn, brzdím na zastávce....nastupují děti.....kluk se sestřičkou si přijdou koupit lístek.....žádný jiný takhle hezky nepoprosí a nepoděkují...., ikdyž nejsou úplně bílé

Machnín, obecní úřad, zase děti...
kluk se chystá nastoupit předními dveřmi,
rukou zavadí o křídlo dveří a cink.....
peníze na jízdenku se rozlétli po okolí, kouká bezradně na mě a couvá ze dveří......
Nastup a jedem, máme zpoždění, povídám....kluk nastoupí a vyrazíme, snad nebudu muset revizorům vysvětlovat, proč jede kluk na černo....

Stoupání nahoru na Karlov, blížíme se k městskému ruchu....

p.s. pro spiklence, blbku jsem nikdy naživo neviděl, takže......

rukou