Uf, uf, uf…konec napětí

Dnes brzo po ránu, mi u hlavy zvoní mobil. Nemám z toho zrovna moc potěšení, když jsem do peřin zapadl ve tři v noci. Promnul jsem oči a lamentoval, koho mi to čerti po telefonní síti nesou. Rychle hledám brejle, páč už jednou se mi stalo, že jsem dal někomu těžkou sodu a mělo to fatální následky.

A hle, von to kluk. Tati, už to začalo ! Nejdřív jsem trochu rozespale zakoktal ,,co to, co že, co se děje ?,, Pak mě v mžiku sepnuli mozkový obvody a vyžblechnu ,,aha, už vím,,. On na to ,,budeš dědkem vole, tak se prober !,, Jo, jo, jé, je, odpovídám a vstřebávám tu novinu. Dokončujeme hovor s tím, že mi dá vědět, hned jak ,,to,, spatří světlo světa. Jsem daleko a on si poradí, takže budu v očekávání...

Všední den ubíhá, nechci ho nahánět každou hodinu, ale v duchu na ně oba myslím. Vzpomínám, jak to tenkrát probíhalo u mě a to jsme zdaleka nebyli tak rizikoví. Napětí by se dalo krájet, ale snažím se dělat své pracovní věci, jako by nic. Blíží se konec dne, tma pomalu dosedá kolem a já netrpělivě kontroluju mobil, zda mi neunikla důležitá zpráva.

Je skoro pět a já jsem úplně, jak na trní, už to dýl nevydržím. Beru telefon a jdu volat. Tú, tú, tú, kurva fix, je obsazeno, já se z toho poseru, říkám si pro sebe natvrdo. Za chvíli to opět zkouším ,,no,, ozve se na druhé straně a mě snad už vážně klepne. ,,Tak jak to vypadá ?,, ptám se, odpověď mě dovede k mini-infarktu ,,v pohodě, je to holka, asi kolem jedné vyšla z mamky,, uf, šok střídá šok, ale zároveň dochází k naprostému uvolnění všeho svalstva v těle, konečně je alespoň trochu jasno. Sice jsme dohodli mou návštěvu v porodnici, ale to podstatné, jako délka, váha a přesný čas, mi už zas neřekl, holomek jeden. No nic, nejdůležitější, že je tady a zdravá !

Takže vážení, s definitivní platností oznamuju, že jsem se právě dnes stal pravým, hrdým a nefalšovaným dědkem. Tak to prosím od této doby veďte v patrnosti, až tady budu někdy působit mrzutě, jelikož pak si řeknete, to je von, co má už nárok, bejt starej, plešatej a nervózní, jak sáňky v létě.

I přes to, že je to krásná životní událost, si též dobře uvědomuji, jak se všechno ,,posouvá,, ze mě dědek a z mých zaplať bůh, ještě žijících a relativně obou zdravých rodičů, se tímto stávají prarodiče, myslím že tohle je ten největší poklad, který lze nakonec během života najít…

P.S. dodatečná zpráva po uzávěrce blogu: pořadové číslo 68, narození 24.2.2020, čas 12,17 h, jméno EMMA, výška 48 cm, váha 3,54 kg