Týrání štěňátek

Dneska jsem byl na jednání u jednoho našeho odběratele, pozval si nás, abychom se domluvili na další spolupráci a dovybavení objektu a probrali nějaké technické potíže.Nemůžu být konkrétní. Velmi příjemné prostředí, velmi příjemný a usměvavý personál.. Když jsem tam vešel a nadechl se, ucítil jsem všemožná koření a bylinky.. Ne parfémy, ale bylinky! Už jenom si tam v klidu sednout a dýchat, pomyslel jsem si.. Kam se hrabe sauna. Už na vstupu se odevzdávají telefony do krabiček s vlastním kodem, odstrojíte se v šatně, dostanete nabídnuto pití.. OK.. na nic se neptám, kolega mi říkal, že to je nastandardní místo, ale že se mi tam bude líbit. Šel by tam normálně sám (mrcha jedna), ale je teď mimo. Instrukce jsem dostal, schůzka má být za 15 minut, jsem tu dřív. Znovu se nadechuju a nemůžu si uvědomit, co všechno cítím. Určitě je tam levandule a myrha. Když jsou to umělé vůně poznáte to, když jsou to skutečně bylinky, je každé nadechnutí trochu jiné. Sedám si do místnosti, kde jsou již 3 lidé, dva jsou na lenošce, jeden v křesle. Dvě ženy a muž, který velmi nervózně sleduje okolí. Sedám si do měkkého křesla a usrkávám čajík, který mi přinesli. Chybí mi mobil. Závislost na tomhle malém šmejdu je strašná, tak pozoruji okolí.. Obě ženy, jedna tak kolem 50, druhá tak 35, se ke mě otočily, usmívají se. WTF, jsem naladěný pracovně a tohle je jak facka v průjezdu. Starší pronese vcelku příjemným hlasem: máte hřívu jako rozzuřený Beethoven. Usměju se a řeknu trochu nedůvěřivě, protože mi to už někdo tenhle týden řekl a marně přemýšlím, kdo a kde to bylo. V rámci autonomního procesu pronesu něco jako: Že se v šoubyznysu moc neorientuju.. A přemýšlím, kde jsem to slyšel. OK.. musím definitivně ke kadeřníkovi.. Měl jsem jít včera, ael odpískal jsem to, protože toho bylo moc.. Venku jak fouká, tak stačí jeden závan a fazonka je pryč. Chvíli mlčím a po chvilce řeknu: A to je dobře, nebo špatně? Dáma se otočí a řekne: jen mě to napadlo... Sáhnu si na hlavu a skutečně tam mám hrozný květák. Snažim se to zkrotit a ta druhá do toho: Nechte si to.. Tohle Vám sluší a taky se usměje.. začínám být úplně zmatený.. Tyhle úsměvy lovkyň skalpů známe.. Když jdete na jednání, kde čekáte konflikt, protože Vaše služby nebyly úplně stoprocentní, nemáte na tohle pomyšlení.. Dokonale mě roztýlily a přemýšlím dál.. WTF, koukám na hodiny a blíží se devátá.. No to se podíváme jak je doktůrek dochvilný. Nic se neděje, tak si prohlížím dál interier a ty dvě dámy. najednou se načapávám, že mám úplně jinou náladu. Jedna si něco čte, druhá kouká do blba s blaženým úsměvem. Zakroutím hlavou. Cvaknou dveře, objeví se vcelku pohledný chlap, jde k té mladší, ta odloží knižku a jde s tím chlápkem zpátky, opět kouknu na hodiny, už je 9, tak tam sedím.. Za chvíli se zase otevřou dveře a ten samý chlap na mě pokyne ať jdu dál. Vstupuju do něčeho, co bych na první pohled nazval obývákem, uprostřed kterého je polohovací stůl, kus za ním pracovní stůl a na pravo polohovací lenoška, na které leží ta brunetka jenom v takovém županu a zvědavě kouká.. Vedle v místnosti je nějaká vana, nebo spíš kádě, u které je nějaká další osoba a zjevně jí připravuje. Chlápek si mě bere ke stolu, probíráme naše věci, občas hodím očko po brunetce, které jsou vidět nožky, očima sleduje chvíli mě, chvíli doktůrka a je vidět, že je spokojená. Přichází paní od vedle a dává pokyn té brunetce, ať jde vedle do vany, která je vystlána nějakým plátnem. Ta potvora si bez rozpaků rozepíná župan a mě v půlce věty docházejí slova a oči ujíždějí do strany. Moje zmatení je maximální. Doktor na ní zavolá, vemte si ten župan s sebou.. Mladá paní se otáčí, jde zpátky o místnosti, o mě se pokouší infarkt, pravděpodobně i slinu mám u koutku, jenom ukápnout, mladá paní se bere župánek a jde jako gazelka zpět. S prázdnotou před očima se se otáčím zpět.. Doktor se usmívá a prohlíží si mě a řekne: Můžeme pokračovat? Chvilku hledám mozek v hlavě, beru propisku a kreslím dál návrh řešení do plánku, probíráme co potřebujeme a mě to nedá a ptám se: Co tady vlastně děláte? Pomáháme lidem vrátit se do života... Mě jednom napadlo, ale mlčel jsem: Nehledáte nějaké pomocníky?