Šíleně šukézní princezna

Zlou sutbu dala do vínku sudička Zubejdě, princezně Solimánské - „Celý život tě bude jen svrbět a klidu nedojdeš“ A tak se i stalo. Úderem puberty princezna neustále jen šukala na zámku i v podzámčí. Prchalo před ní služebnictvo, prchali dvořané a prchaly i dvorní dámy. Zoufalý král dal vybubnovat a po království rozhlásit že ten, kdo princeznu uspokojí, dostane ji za ženu a půl království k tomu. Běda však tomu kdo neuspěje… Ten bude o ptáka kratší. Přihlásilo se mnoho urozených i neurozených. Někteří z hamižnosti, jiní z prosté chlapské ješitnosti. Neuspěl však žádný z nich. Brzy už nebylo na hradbách kam ptáky věšet. Viseli tu ptáci velmožů i prostých kmánů. Visel tu dlouhý pták Dlouhého, visel tu široký pták Širokého. Visel tu pták Ptačího krále, visel tu Pták Ohnivák. Visel tu pták Rocco Schiffrediho i pták Boba Rosenberga. Viseli tu malí ptáci sedmi trpaslíků a hned vedle nich ještě menší ptáci blogerů z amateri.com A princezna stále neukojená….. Svolal král své rádce. „Bude Vaše Výsosti nutné povolat doktora…“ radili rádcové. „A jak se pozná dobrý a študovaný doktor..??“ zajímal se král. „To je prosté.. Před jménem má napsáno Dr. - Jako například Dr.Uzel nebo tak podobně…“ „Učiňme tak..“pravil král a kázal vyslat posly.

Vydali se poslové přes moře, hory a doly až došli do země v srdci Evropy ukryté. Tam se jim doneslo o jistém Hloupém Honzovi. I když… hloupý.. to byl spíš takový eufemismus. Honza byl ve skutečnosti blbej jak dlabaný necky, ale šukat… šukat to on Honza uměl. Stávalo se i že několik dní šukal v bordelu a máma mu tam nosila jídlo. Zkoušeli ho hledat doma, ale za pecí nebyl. „Je v ordinaci na náměstí..“ sdělila jim matička. Poslové tedy obcházeli náměstí až narazili na vývěsní štít s nápisem Drop In. Vstoupili dovnitř a tam právě Honza fasoval metadon. Zkroutili mu ruce za záda a odvlekli ho sebou. Vlekli ho až do země Solimánské. „Jsme zpět..“ hlásili radostně panu králi „a vedeme sebou tady Dr.Opina….“ „Tak se mi vážený Dr.Opine podívejte na tu mou holku..“ řekl král a odvedl ho do princezniných komnat. Princezna podřimovala na poduškách a byla pobledlá. „I propána..“řekl Honza „Je ta princezna taková nějaká nedomrlá...že..??“ „Ba“ řekl král „a vy ji vyléčíte..“ „Já..??!!“ podivil se Honza „Vy..“ řekl král „ a jak, to je váš problém. Já jdu vládnout…“ Po těch slovech vytáhl z princezny žezlo které od rána hledal a odešel. A sakra, pomyslel si Honza. Jak já ji mám vyléčit..?? Rozhlédl se po zšeřelé místnosti do které kvůli stromům venku vůbec nesvítilo slunce. Vždyť se jim tu musí držet vlhkost a plíseň. No počkejte, já vám ukážu. Vyšel ven, popadl sekeru a pilu a začal kácet…

Byla to fuška, ale zadařilo se. Místo lesa tu rázem byla slunečná paseka. Unavený Honza usedl na pařez, vytáhl krajíc chleba s tvarohem a zakousl se do něj. Princeznu Zubejdu probudilo sluníčko a libá vůně která se linula zvenčí. Vyšla ven k Honzovi.. „Mohla bych ochutnat..??“ špitla nesměle. „Co.. tohle..??“ ušklíbl se Honza „Na to se vyser.. Tady… vezmi si radši perník..“ A princezna si švihla perník. „Páááni…“ natáhla se na pasece „..to je matroš..!!! Už ani šukat nepotřebuju..“ A jen to dořekla, kde se vzal tu se vzal král a ostatní dvořané. Jásali a Honzu prohlásili za krále. Král mu předal korunu, žezlo a království a šel si švihnout taky. A zazvonil zvonec a pohádky je konec… No a jestli ještě neumřeli, tak tam dodnes šťastně žijí… nepíchají a píchají si….