Zázraky se také dějí

Byly zrovna prázdniny, neměl jsem v hlavě mimořádně žádné pracovní starosti, a tak jsem se pokoušel o jakousi soukromou inventuru, o rekapitulaci toho, jaká setkání mi server Amatéři přinesl během doby, co se zde pokouším najít někoho, kdo jako já má vztahy s holkama, ale poznal, že ho zrovna tak přitahuje sex s mužem. Někoho na diskrétní úlety a hezké kamarádství. Ať už člověk zvolí cestu inzerátů nebo seznamování v místnostech, po určité době zde zjistí, že věci se začínají opakovat a že už se žádných překvapení nejspíše nedočká, neboť každý další exemplář již poměrně snadno dokáže přiřadit do příslušné škatulky, do jednoho z několika málo prototypů. Na jedné straně heterosexuálové koketující s představou prvního sexu s mužem, leč zcela neschopní představu dotáhnout do konce. Musím říci, že mi vyhovuje po jistou dobu si povídat a poznávat se, rozebírat holky, pak zajít na pivo, na kafe, nechat tomu pár týdnů volný průběh. Mám pro rozvážný přístup a přirozený průběh pochopení, vždyť si ještě živě pamatuju na svůj první zážitek. Není to snadné rozhodnutí, odhodlat se k první zkušenosti s mužem, člověk má spoustu pochyb… Jenže tomu nikdo neuteče. Jakmile někdo začne s onou myšlenkou koketovat, už na to nikdy nepřestane myslet, dokud to nezkusí.
Když si s někým povídáte na chatu třeba jen půl hodiny a dotyčný zničehonic uteče, jen mávnete rukou... Ale jsou chlapi, kteří si o svých představách dokáží psát na chatu, mailem nebo po skypu celé měsíce, půl roku, rok, rok a půl, neustále vás přesvědčují, že se ještě rozhodují...Nevím, ale tomu moc šancí nedávám, takový se nikdy nerozhoupe... A tu si všimnete, že chodí na chat hledat někoho jiného, neboli je vám jasné, že s vámi asi nepočítá a vodí vás za nos. Nejhorší je, že každý umí dokolečka tytéž zdvořilostní fráze. „Ale já to opravdu myslím vážně a nikoho jiného nehledám.“ „Ozvu se, neboj.“ Možná je na to brzy, ale ve svém věku už jsem se naučil, že se nemusím bát upřímnosti, když mi někdo nevyhovuje, nebojím se to napsat, řada lidí to ocení. Stejně jako bych to ocenil i já – proč se bojí přiznat, že je pouze láká ukájet se u představ, sbírat fotky nebo že hledají někoho lepšího, sportovnějšího, namakanějšího než já. Snažím se vycházet vstříc, co to jde. Ono je totiž v řadě případů možné, že tu hodinu dvě při prvním povídání opravdu věří tomu, že do toho půjdou, a to právě se mnou. Když se jim to pak rozleží v hlavě, zájem ztratí. Vždyť je to lidské. Ale proč to nepřiznat a jít zas o dům dál? Proč celé měsíce vymýšlet tisíc jiných výmluv?
Na druhé straně se tady najde řada bisexuálů, kterým vyhovuje lovit jeden mužský skalp za druhým. Doma mají, alespoň to všichni tvrdí, milující manželku nebo přítelkyni, ale pod rouškou anonymity se chovají jako utržení ze řetězu. Každý chlap je vlastně od přírody promiskuitní, ale stejně mě to vždycky nepříjemně překvapí. Když se setkám s někým, s kým si vzájemně vyhovujeme, on i já jsme nadšení z hezkého sexu, proč je tak těžké v tom alespoň nějakou dobu pokračovat. Proč, když zjistím, že je připojen a jdu jej pozdravit na chat a domluvit se na další schůzce, vidím, jak hledá zase někoho jiného. Prý jen tak ze zvědavosti. Fajn, ale výzva „Praha reál rychlá domluva“ mi k tomu nějak nesedí… Proč nikdo nepřizná svou slabost, vždyť o nic nejde. „Ano, u tebe jsem předstíral, jak se mi to líbí, ale doma se mi to rozleželo a vlastně to nebylo nic moc“ nebo „Ano, bylo to úžasné, ale je mi už sedmatřicet a chci si užít každý týden jiného borce, dokud mě ještě někdo vůbec chce, abych měl ve stáří na co vzpomínat“. Pochopil bych. Ale místo toho jen na všech stranách neustálá potřeba lhát, zamotávat se do vlastních výmyslů a vlastní nemohoucnost přehazovat na toho druhého. Čím urostlejší a atraktivnější borec, tím větší slaboch. A vůbec nejhorší jsou manažeři – ti moc dobře vědí, jak se zbavovat odpovědnosti. Proč by měli do svého zažitého konzumního stylu života zatahovat nějaký smysl pro čestné jednání. Inu, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Slabší jedinci v půlce rozhovoru rovnou bez rozloučení mizí, zřejmě nějaké to svědomí mají a než lhát, raději zbaběle utečou. Vlastní stín prostě nepřekročíš. Co je vlastně lepší? Když člověk, se kterým se toužíte rozumně a čestně domluvit, mlčí anebo když očividně lže? Ono je to ve výsledku vlastně jedno J. Psychologům i sociologům zkrátka Amatéři a podobné seznamky poskytují bohatý materiál… jenže když ono to po nějaké době přestane být zábavné.
A pak samozřejmě velká spousta gayů, kteří si myslí, že když na Amatérech existuje pro kluky jen místnost Bisexuálové, musejí ze sebe dělat bisexuály, aby je někdo z místnosti náhodou nevyhodil. A taky nemálo těch, co se nestydí říct si o peníze. Když ze zvědavosti testujete, jak vysoko sami sebe cení, zjistíte, že ti sedmnáctiletí se spokojí zpravidla se dvěma stovkami (nevím proč, ale je mi jich líto, že se připravují o kus mládí), třicátníkovi stačí tisícovka. A nesmím zapomenout na jedince, jimž můžeme závidět věčné mládí, neboť již 3 roky po sobě jim je 32 let. A čtyřicítka? Ta jako by představovala jakousi hrůzostrašnou hranici, za níž už život přestává a lidé se za svůj pravý věk začínají stydět.
Když při hledání kamaráda používáte slovo heterosexuál, často se na vás někdo oboří, že „přece když je někdo hetero, tak nepůjde s chlapem“. Jenže není hetero jako hetero. Někdo má v profilu „hetero“ a je o své heterosexualitě tak neomylně přesvědčen, že vám dokáže vynadat za to, že si prohlížíte jeho fotky nebo sledujete zapnutou webkameru – prý je určen pouze ženám. V místnosti, kde je zrovna 150 chlapů a sotva desítka žen, z nichž polovina jsou ve skutečnosti maskovaní kluci? Jak naivní. Jindy – a to stále častěji – si všimnete, jak někdo, kdo má v profilu „hetero“, hledá týpka, kterému vykouří a nechá se od něj píchat. Když se ho zeptáte, jak to vlastně ve skutečnosti má, odpoví, že je homosexuál a slovo „hetero“ v jeho profilu má sloužit coby strašák odpuzující staré nenechavé pány, kteří by mu jinak neustále dělali návrhy, takhle prý „otravují mnohem méně. Ale nemám zájem si s tebou dál povídat, protože hledám namakaného týpka na reál.“ A teď se v tom vyznejte! Ale je to vlastně jedno, protože lidská sexualita je věc složitá a jen tak se nenechá lapit do černobílých kategorií. Kéž by si to uvědomili také ortodoxní homosexuálové, obzvlášť ti starší, kteří mají neustále potřebu nám všem připomínat, že bisexualita neexistuje, a pokud chlap hledá zkušenost s mužem, je automaticky teplý a jakékoli vztahy se ženami je u něj napříště nutné vnímat jen jako kamufláž. Promiňte, ale nebudu ze sebe dělat homosexuála jenom proto, že se vědci (kteří sami takové zkušenosti ani nemají a nedokáží si něco takového představit) snaží popsat exaktními metodami něco, co popsat nelze, a že starší čeští homosexuálové jsou zvyklí na jednoznačné škatulkování: z dob socialismu jsou zvyklí na to, že řada mužů maskovala svou orientaci sňatkem se ženou, a tudíž pro ně kdokoli, kdo se vyskytuje v místnosti „Bisexuálové“, je automaticky homosexuál. Sami si přitom své obzory dobrovolně zúžili už v mládí tím, že odmítli kontakt se ženou, takže bůhví, jakou mají ve skutečnosti orientaci, když zkusili jen jednu stranu mince. Svůj omezený pohled pak vnucují i všem ostatním. Inu každý, koho zajímají primárně holky, ale měl jako já štěstí na setkání s citlivým milencem, musí uvažování o sexualitě značně přehodnotit a dříve či později dojde k neodvratnému závěru, že slovíčkaření nemá cenu a škatulkování na „buď – anebo“ je zcela zbytečné.
Suma sumárum rekapitulace: komunikace tady na Amatérech je…inu, amatérská J Pokus o vtip, jenže smutné je, že je silně poznamenaná nedospělostí většiny uživatelů, kterým internet do rukou rozhodně nepatří, i když už dávno překročili práh dospělosti. Všude se projevují charakterové vlastnosti, kterých bych se u pořádného chlapa nenadál. Ve vzduchu je tu cítit cosi nepěkného: všichni si na tento pokřivený způsob jednání zvykli. Ti, kteří se na něm nejvíce podepisují, projevují nebetyčnou drzost, a z těch, kterým se to nelíbí a pokoušejí se protestovat, přímo čiší rezignace a nedůvěra v tak velké míře, že to pohodové seznámení stejně předem znemožňuje: po několika zklamáních jsem se už i já přistihl, že od člověka, se kterým navazuju kontakt, jakoby automaticky předem čekám jen lži a podrazy.

Po měsících plných takto podivných setkání jsem se ocitl v jakémsi vakuu. Beznaděj, marnost. Kdoví… Uchovám si své sny a představy, ve kterých figurují féroví lidé. A možná že se někdy stane zázrak a některá z představ dojde naplnění. A právě jednoho letního večera se mi na monitoru objevil celkem inteligentní vzkaz. Ženáč pětatřicátník. Rád by zašel na pivo a pak by se vidělo. Jelikož jsme nebyli daleko od sebe, šel jsem do toho. Z proběhlé komunikace mi bylo jasné, že jde o člověka rozumného, inteligentního, navíc podle fotky velký sympaťák. A hlavně, na Amatérech byl úplný nováček a nebyl tou dusivou atmosférou vůbec poznamenaný. No co, třeba z toho něco příjemného bude…
Už nad pivem mi bylo jasné, že s tímhle člověkem prožiju něco nevšedního. On, jak se až mnohem později přiznal, měl podobně příjemné předtuchy. Je z Moravy, do Prahy jej dva měsíce předtím převelel zaměstnavatel, za ženou a dcerkou se vrací na víkendy, ale na večery všedních dnů by se mu hodil kamarád na pivo a pokec, průvodce při objevování Prahy a snad i milenec, který mu pomůže uskutečnit dlouholeté představy… Sex s manželkou ho pořád baví, ale co si budeme povídat, člověk má občas chuť i na něco "zakázaného". Samozřejmě by chtěl zkusit kouření od kluka, když se přece všude říká, že je to lepší než od holky. Prozatím má za sebou jen honění ve sprše s kamarádem z fotbalu před několika lety. Najednou jsem měl pocit, že je to někdo, koho jsem podvědomě hledal už několik let. Společné zájmy, stejný vystudovaný obor, smysl pro humor, otevřenost a vzájemné sympatie… Bylo rozhodnuto. Po několika setkáních u piva nebo v kině nás to začalo táhnout do postele… Jelikož on si do svého služebního bytu nemohl nikoho přivést, pozval jsem jej k sobě. S přítelkyní bydlíme každý ve svém bytě, takže jsme se Standou měli neomezený čas a klid…
Atmosféra byla příjemná. Popíjeli jsme dobré víno a rozebírali pracovní i manželské problémy, když se očividně nervózní Standa přiznal: „Tak moc bych si chtěl na tebe sáhnout.“ Přisedl jsem si k němu na sedačku a položil mu ruku na koleno. Abychom trochu zahnali nervozitu, oba naráz jsme usrkli trochu vína. Standa se ale třásl jako osika a já se rozhodl to radikálně rozseknout. Bez ptaní jsem mu rukou vyjel po stehně až k rozkroku, tam ho hladil. Teprve teď jsem se zeptal: „Nevadí?“ Jenom zakroutil hlavou a oddal se mým dotekům. Brzy jsme ze sebe navzájem sundali trička i kalhoty. Zůstaly na nás jen trenky. Navrhl jsem, že se přesuneme do ložnice. „Teď hodlám na dlouhé hodiny zapomenout na to, že jsem ženatý…“ Jako zkušenější jsem byl připraven převzít iniciativu, ale stejně to byl Standa, kdo začal. Sundal mi trenky. Zvědavě si prohlížel můj probouzející se penis. Vzal ho do jedné ruky, druhou mi hladil nohy a koule. Pták mi stál a na špičce žaludu se mi zaleskla první kapka touhy. Standa neváhal a okamžitě ji olízl. Byl to první penis v jeho puse, ale i přes určitou začátečnickou neohrabanost se velmi rychle zacvičil a já si mohl užívat nejlepší kuřbičku svého života.
„Tak moment, já se chci taky snažit,“ hodlal jsem převzít kontrolu nad situací. Standa se položil na břicho a já mu masíroval jeho široká záda. Očividně si užíval chvilku uvolnění a já pomalu sjížděl rukama k zadku. Ten jsem prozatím přeskočil a hladil mu jeho hezky rostlé, chlupaté a opálené nohy. Pak jsem se vrátil k zadku a chvíli si rukama hrál s jeho půlkama. Standa byl po nedávné dovolené u moře krásně opálený, ale bylo vidět, že nuda pláž mu manželka nedovolila - jeho bílý zadek v přítmí ložnice roztomile svítil. Začal jsem mu půlky laskat jazykem, přejíždět celou jeho plochou po bělostném, ale přesto mužně chlupatém zadku. Po chvíli jsem Standu přiměl, aby roztáhl nohy a já si lehl za něj a zanořil jsem obličej mezi půlky. Když jsem se špičkou jazyka dotkl jeho dírky, ozvalo se první zasténání rozkoše. Okamžitě jsem viděl, že jsem na správné adrese a můj jazyk začal hbitě kmitat. Standa se sice pokusil obrátit a vysvětloval, že nikdy nic takového nezažil a nikdy si nedokázal představit, že by to mohlo být tak hezké, ale že už chápe, proč všichni mluví o lízání zadku jako o nádherné praktice. Jenže já jen zašeptal, ať si to užívá, pevně ho chytil rukama za půlky a ještě víc se mezi ně zanořil. Bylo úžasné poslouchat jeho vzdychání, které mě ještě více motivovalo k tomu, abych Standovi dopřál to, co se ženou nikdy nezažije. Jenže trochu jsem kamaráda podcenil, protože on se očividně rozhodl, že si své sexuální zkušenosti rozšíří tak, jak jen to bude možné. Když jsem se nasytil jeho zadku, svěřil se, že přestože by mu to ještě před pár hodinami přišlo jako zcela nepřijatelné, má nyní obrovskou chuť ochutnat mou dírku. A tak se stalo a i já si užíval nepopsatelnou rozkoš, jakou dokáže vykouzlit cizí jazyk mezi mýma půlkama.
Večer plynul v nekonečném hlazení, mazlení, dokonce líbání, všechny předsudky šly stranou, zcela jsme podlehli momentální touze zažít něco „zakázaného“. A bylo pomalu načase uvolnit dlouhé hodiny stupňované napětí v našich rozkrocích. „Těším se, až si tě krásně vykouřím,“ nechal se slyšet Standa. Dal do toho všechno, já si nádherně užíval, zatímco on mě pravidelnými pohyby úst i ruky dovedl ke slastnému stříkání. „Pozor, už budu.“ Ale Standa nepřestával, já se naprosto uvolnil a vystřílel všechno, co ve mně bylo, do jeho zvědavé pusy. Bylo vidět, že takové množství semene nečekal, byl zaskočen, ale příjemně. Chvíli chuť i konzistenci mé šťávy ochutnával, převaloval ji na jazyku jako zkušený degustátor. „Je to paráda a budu chtít někdy zase…“ Tak nádherně mě rozmazlil, že se mi nechtělo ani hnout. Jenže já musel. Musel jsem Standovi jeho péči oplatit. Začal jsem jeho dobře rostlý kolík vášnivě kouřit a špičkou ukazováčku levé ruky jsem se jemně dotýkal jeho dírky. Netrvalo dlouho a i jeho tělo se zmítalo v očekávání silného orgasmu: „Ne, Aďo, ne, ne, ne, neeee…“ Nakonec protesty ustaly a v puse jsem ucítil jeho dávku…
Bylo už hodně pozdě a já Standovi nabídl, že přespat může u mě. „Já ale s chlapem v jedné posteli ještě nespal.“ „No co, já myslím, že dneska v tobě padly nejrůznější bariéry, takže tohle už bude jen třešnička na dortu.“ „To teda jo.“
Co vám budu povídat. Ten večer, a pak řadu dalších odpolední a večerů jsme si moc hezky užívali. Byl to úžasný sex, při němž člověk přestává vnímat svět okolo, svůj dosavadní život, vnímá jen intenzivní splynutí dvou těl a přestává mu být divné, že obě těla jsou stejného pohlaví. Dochází k závěru, že je vlastně jedno, jestli se zmítá slastí v objetí ženy nebo muže, protože lidská sexualita je věc, která se vzpírá odborným definicím. Zkrátka nemá cenu vnímat svět černobíle. Každému chlapovi bych přál takovéto setkání. Každému člověku bych přál takovéto obohacení a poznání. A když máte navíc štěstí a kromě fantastického milence získáte i prima kamaráda, je to už asi takový malý zázrak…

Po pěti měsících Standu zaměstnavatel povolal zpátky na Moravu. Přiznávám se bez mučení, že mi z toho nebylo veselo. A podobně nelehké to bylo i pro Standu, jenže osud rozhodl za nás, bylo potřeba posunout se v životě zase o krok dál. Zbyla velká prázdnota, protože jsem vinou okolností musel zpřetrhat pouta s člověkem, jehož bych si přál za kamaráda na celý život. Na společné chvíle s ním nikdy nezapomenu a zůstanou naším tajemstvím i poté, co jsme se oba vrátili k našim starým životům, k manželkám a přítelkyním. Dívám se z okna na stmívající se oblohu a přemýšlím, jestli jsou vzpomínky něčím, co člověk získal, nebo naopak tím, co ztratil…