Od chvalozpěvů k pomluvám

Vážení a milí,

původně jsem chtěl dnes navázat na včerejší povedený blog kolegy Brtníka „Dámy a muži blogů“ (https://www.amateri.com/cs/blog/63180/damy-a-muzi-blogu); ale vzhledem k poněkud „divočejším“ posledním týdnům (které vyeskalovaly až v žumpu u „magora blogu“) se obávám, že jakákoliv sebepozitivnější zmínka jiného bloggera či bloggerky by pro některé zlé, závistivé či „jen“ psychicky nemocné lidi mohla být záminkou k dalším útokům a šíření dalších fám a pomluv.

V návaznosti na všechny nedávné „#wtf“ diskuse, a také na dnešní blog -Ellienne- o „pravdě“ a „lžích“ (https://www.amateri.com/cs/blog/63211/pravda-ma-kratke-nohy) mě ale napadlo jiné téma, které imho stojí za zmínku, téma „upřímných“ a „neupřímných“ pochval, které by se dalo shrnout slovy „Bacha na (přehnanou) vlezlost“.

Nemám teď samozřejmě na mysli „normální“ slušnost; té by tady naopak bylo potřeba co nejvíc. Ostatně i nové bloggery a bloggerky nepochybně víc potěší (a více jim prospěje) pochvala a motivace k dalšímu psaní, než rejpání hned od prvního blogu (aspoň pokud to není něco negramotného a nečitelného). Ale faktem je, že když se začnou objevovat komentáře plné teatrálních chvalozpěvů, je dobré mít se na pozoru. Protože co ve zdejším virtuálním (a anonymním) prostředí platí dnes, nemusí ani zdaleka platit i zítra.

Není tak bohužel výjimkou přečíst si u blogu nějaké vtíravé poplácání po zádech na tři řádky nebo teatrální patos, že jsou blogy „o respektu“ („a o tom umět si říct svý a neurazit, o tom, respektovat se, tolerovat se a neurážet se za každý písmeno“) – a o dva tři týdny později číst od stejného autora několikadenní sérii útoků, lží a nadávek na všechny strany.

A ať už k takové změně dojde z důvodu prosté závisti, na základě manipulace nějakým zdejším „iluminátem“ či „laminátem“, nebo z důvodu psychických problémů dotyčného, není to nijak příjemný pohled. Ti, co tady jsou už delší dobu už podobné absurdní situace zažili (a často i několikrát) a dokáží se bránit nebo to ignorovat; ale řadu lidí už odtud podobné žabomyší hádky a pravidelné převlékání kabátů „vyhnalo“; a to je škoda.

Jak už jsem zmínil, podobné situace nejsou zrovna dvakrát příjemné, ale určitě není řešením rezignace a snaha na sebe raději nijak neupozorňovat a pro jistotu nikomu nevěřit. Naopak: kdo chce, může se bránit nebo pátrat po příčinách; kdo s tím nechce ztrácet čas (nebo k tomu už své řekl), může podobné diskuse po dobře mířeném #facepalmu ignorovat; ale především je třeba si uvědomit, že za největšího troubu tady bude nakonec ten, kdo ty kabáty převléká a pomlouvá ostatní, nikoliv ten „pomlouvaný“.

U „virtuálních vztahů“ imho platí to samé, co u „reálných“ – tedy že je imho lepší to zkoušet a zkoušet (a čas od času se třeba i spálit); než to nezkoušet vůbec.

A když se zadaří, tak se ty „virtuální“ a „reálné“ vztahy mohou nakonec i poměrně úspěšně protnout (třeba u dortíku) :)

Johny.cz