Dívka ze severní země

Až dojdeš vysoko na sever,
kde vítr drsně ošlehává pohraniční balvan,
připomeň děvčeti,které tam přebývá,
že jsme se kdysi krásně milovali.

Budeš se prodírat sněhovou bouří,
kratičké léto skončí,řeky zamrznou.
Dohlédni na ní,ať nosí teplý kabát,
aby neprochladla za severské noci.

Jestlipak má ještě ty dlouhé černé vlasy,
které jí padají přes prsa až k pasu?
Rozčesává je ráno hřebenem,
jak ve snech,které se mi o ní zdají?

Rád bych věděl,jestli někdy vzpomíná.
Slunce palčivě září,potom zapadne,
a tma je temnotemná jak antracit.
Rád bych věděl jestli i ona nespí.

Až dojdeš vysoko na sever,
kde vítr drsně ošlehává pohraniční balvan,
připomeň děvčeti,které tam přebývá,
že jsme se kdysi krásně milovali.


Vítr buší do zdi jako kladivo,noc fičí,deštivá a mrazivá.Čeká tam trpělivě u okna,má láska,havran se zlomeným křídlem.

Bob Dylan