S děsem v očích

16.3.2020 13:20 · 730 zhlédnutí Bonobo_Chimp

jdu po ulici.. Sotva někoho potkávám, všichni odvrací pohledy. Konečně vím, jak se cítí nymfomanky v burce. Na hlavě mám wool hat, na očích bezečnostní brýle, ze štěrbiny mi koukají oči, dust shield mi končí pod nimi a pod ním mám respirátor. Wind blazer zapnutý až po bradu, manžety na rukou přitažený na zámcích taktických rukavic, úpony v pase stažený, volné kalhoty a trekový boty, na zádech batoh s nezbytnou výbavou. Právě překonávám trasu cca 250m mezi domovem a kanceláří. Odemykám kancelář vpadnu dovnitř a zamknu za sebou, z pozarohu vykoukne vyděšený kolega. Vyslekám se z bojové ústroje a zapadnu do křesla. Píšu: Vzhledem k nařízení vlády z... Ano máme office shutdown, kdo může je doma a maká na homeofice, případně je připraven na servisní výjezd na kritické infrastruktuře, držíme techniky od sebe, aby se nestýkali. Jsou připravení, pokud dojde k nějakému výpadku vyjet z domova. Čtu o problémech mobilních operátorů, jejichž sítě zažívají další nový rok a postupně se dostávají do bottle neck loop.. Přemýšlím co budu dělat.. vyřizuji 2 maily a chystám nouzové sady pro případ technických zásahů, procházím dílny a sbírám roušky.. Všechny jsou FFP1 a FPP2, je jich málo.. Sakra.. začínám uklízet na stole a v tom se rozezvoní telefon.. Volá manželka.. Prosimtě... Vypínám mozek a mechanicky poslouchám .. Ptá se mě na svůj názor na to, jestli s dětmi může na nějakou domluvenou návštěvu a jestli bych je tam hodil.. Říkám samozřejmě.. ještě před tím se ale stavíme na místní poliklinice a tam olížete všechny kliky, jo? Pochopila.. Uklízím a myslím jenom na jedno, jak bych tu čubičku, co nám vozí obědy trošku rozpek.. Pěkná 25 se zrzavým obočím, pihama, hnědýma očima a krásným úsměvem.. Asi běloruska. Zjevně s náma flirtuje, tak proč to trochu neokořenit.. Najednou slyším zvonek a koukám ke dveřím.. Stojí tam chlápek a chce něco na kanceláři, klepu na sklo a říkám, máme zavřeno.. S pochopením se otáčí a odchází. Přijíždí kurýři co vozí balíky, nemá je kdo přijímat, protože asistentka se raději hodila marod, podepisuju převzetí, hážu balíky na hromadu. Dodělávám nutné úkony, balím se a odcházím domu. Potkávám podobně zahalené lidi a říkám si.. no to bude jaro ..