Nejsem Kočka

Některé blogy mne tu velice zaujaly...obzvláště posledních pár mne utvrdilo, ze bych tedy mohla přispět.
Asi ano...přišla ta ONA chvíle...ta Pravá. Ted jsme tu obě, lehce zklamané, že na botníku ani suchý okvětní lístek....natož kytka.
Sama žasnu, jak jsem mohla takovou dobu otálet a nechat sama sebe obírat o možnosti romantických večerů s Tebou.
Takže jsem plna očekávání. Ale zase ne moc. Že bych byla nervózní, třásla se a byla zpocená, to bych úplně nepřeháněla.
Natož pak postižena nemocí kokotích klik, na které bych nasedala ještě to k tomu všemu, co tu lita ve vzduchu posledni týdny.
Naprosto převládající nade vším...na nic jiného nezbylo místo. Proto to bylo i takto efektivní.
( já už taky dnes zasnu, co jsem to mela za nápady. :))
No...kočka nejsem. To ne. Ale ty základy, cos stavěl Těmi cihlami, ty se budou otřásat pod námi. Třeba když se budeme vzájemně krmit Láskou, jako to dělají v Somálsku. Nebo mne třeba pozveš na luxusní večeři.
Veprovemu se totiž vyhybam co to jde...
Znáš to...
Velkochovy, lidská netolerance, neschopnost a zaslepenost lidí vůči všemu kolem nas atd atd...
Takze mas pravdu, konečně alespoň pár jistot....
Zustane to tu ? Nezůstane ? ............
A ještě bych rada něco napsala T.
Děkuji je málo.