Zima na jaře... katastrofa

Chtěl jsem psát o koronaviru, zbytečný tady (jen se omezím na to, že na sezonní chřipku zemřelo od začátku roku 120.000 lidí a na co-vida asi třetina a i kdyby se to pustilo jako v Itálii, tak má smysl mluvit o epidemii v momentě, kdy tam bude tolik mrtvých jako teď nakažených - tolik fakta, lidi umíraj), pak že co jsem chtěl nablogovat, to ze mě už vypadlo, taky zbytečný, protože to přichází samo a samo to tu roste na řádku (i když si můžu myslet, že další blog nebude). A taky tohle bude neotesaný - i na mě, protože takovej teď jsem. Pokud na mě v září leze divokost, tak tohle je vedle toho totální hovno, protože podmínky se dostavily na jaře, kdy na mě zničehonic dosedla chuť na ženský. To byl jen předvoj toho, co je teď (v tom je problém, mísí se dvě různý energie, který mají bejt zvlášť - jako když smícháte sníh ještě s něčím jiným a znásobí se to).

V práci se musím ovládat, abych na některou neskočil a že se některý koukaj jak laň těsně předtím, než se jí predátor zahryzne do krku. Nejhorší na tom je, že mozek, jindy můj šéf nemá argumenty, protože krámy jsou kvůli chřipce zavřený a já nemůžu dělat nic novýho v bytě. Takže jsem jak divoký zvíře, v práci dřina, pořád hodně jím, hlavně bílkoviny, vitamíny, a teď doma musím cvičit, abych to celý zužitkoval a přitom ještě žeru. V práci říkaj, že jsem větší, ale to jsem jen na začátku (druhej den)... A proč to píšu, napsal bych.... radši se mi vyhněte, ale tady mám klid naštěstí, takže jen tak. Aby do toho mohli některý dloubat a já je schodil ze schodů :-D A může za to to zkurvený počasí, který ve mně probouzí normálně sílu, kterou nemám čas na podzim rozvíjet a která se mimochodem ani nedostavila, protože zima byla naposled mírná. To je vše co jsem chtěl.

Dobrou noc holoto :-D