Takové trochu jiné jaro

Myšlenky jsou potvora. Hlavně ty, které přicházejí v noci na úkor spánku. A nemusí být ani superúplněk. Vstávací typ jsem odjakživa sova. To rozhodně. Nejen že mám k tomu i adekvátní brýle.

Kámoška z práce je přesnej opak. Vstává ve vražedných třičtvrtě na pět. To by mě asi fakt trefil šlak. Můj příchod do práce komentuje slovy Prosímtě ty zas jde, jako když mají dělnící v práci svačinu.

Protože jsem velkej spáč. Tedy, byla jsem.Dvanáct hodin v kuse žádnej problém.Ale nebývalo tomu vždy tak. Když jsem pracovala v největší diskotéce v Brně jezdila jsem denně na šestou. Už to byl výkon. Tedy, měla jsme jezdit hodnej vrátnej mě dal půlhodinu k dobru.

Já prostě musím mít důvod a motivačku brzy vstát. Někdy, když jsem řešila nějaké problémy jsem jela místo spaní rovnou do práce.Zapnula jsem si noťas a hledala řešení. Problém se většinou vyřešil během dne sám,. Ne nadarmo se říká, že ráno je moudřejší večera. V klidu své koje jsem se zavřela do svého virtual světa,a plánovala co dál. Potřebovala jsem klid a ten jsem doma nikdy moc neměla.

Chtělo to vždy neutrální místo, a k tomu se kancl bezesporu krásně hodí.
Z myšlenek mě vytrhl až skoro zalomený klíč v zámku. Šéf, který vždy přichází včas jaksi nepočítal s tím. že tam budu tak brzo. Stane se.

Říká se že na co myslíš, to přitahuješ a mě neustále pracuje fantazie na plné obrátky, Teď je vše zavřené a můj kanclík, který toho taky dost pamatuje, protože kdyby ryby a bílé kožené kanape uměly mluvit, že Martas?.zeje nyní prázdnotou.

Možná za měsíc- dva se tam zase vrátíme, i když já to nevydržela a jezdím tam aspoň po týdnu zalít chudáky kytky. Nějak jsem zlenivěla,

Strašně moc bych si přála, zažít zase noční život s vyjížďkami rychlým autem, jako tomu bývalo dřív.
Nasát ten noční jarní vzduch, vyčurat se někde u cesty, zablikat světlama na ospalého zajíce a nikam nespěchat. Co na tom že za březen vykazuji pracovní výsledky opět nejlepší ze všech, jo prachy jsou bezva ale ne v izolaci.Ten kancl je bez těch lidí prostě divnej. Někdy mě sice kolegové pěkně štvou, ale jak jsem se te´d po 14 dnech těšila na pojeb od šéfa že jedu opět pozdě. Balzám na duši, vidět zase jiný lidi než ty domácí.

Mít normální jaro.Třeba se to splní.

A vyválet se v těch žlutých a bílých sasankách, které právě úžasně kvetou!

Musím ale konstatovat, že nikdy jindy jsem se tak dobře nevyspala jak právě v této době divnosmutnokoronavirové.