Zkurvená oddanost

Jsem subka. Taky děvka. Oslovuje mě kurvo. Nejčastěji mi ale říká čubko. A to já opravdu jsem. Podržím, kdykoliv si Pán řekne. Kdykoliv mě poníží, budu nadšená a jeho zvrhlosti mě rozsekají na kusy a cáry.

Přijde tiše, beze slova, stojí vedle mě a já se svíjím, aniž by na mě sáhl.

A všechno je jen takový okamžik.

Pak odejde a možná se někdy vrátí.

Ale já budu čekat, protože mi nic jiného nezbývá. Oddanost je taky kurva. Protože stále ponouká k psychické aktivitě.

Svíjím se za monitorem a e-maily přeskakuju. Přednost má stav blaženosti. Zvuk příchozí zprávy mi dělá bordel v hlavě, ještě než ji přečtu. Proč mi to, sakra, dělá?

Je z toho taky blažený?

A ví, že mě už dávno rozsekal?

Tak proč mi to, kurva, znovu dělá?