Jídlo až před barák

Kdyby byli všichni jako já, tak zkrachují hospody, bary, kavárny a podobně. Naštěstí většina lidí to má naopak. Nicméně letošní nový kmen chřipečky mimo svou smrtnost ve velkých koncentracích, přinesl jednu pozitivní vlastnost. Tedy v mém zorném poli. Objevil jsem donášku jídla domů. Tedy byla tu už dávno, nicméně pro známé ve svém okolí jsem docela pozoruhodný úkaz už jen tím, že objevuju věci, které jiní objevili před deseti lety.

Třeba před pár lety to byl Dr. House. Na Perníkovýho tátu se pořád chystám, ale ne a ne omarodit. A válet se doma a být zdravý, to mi přijde docela nefér, nicméně takovej odpočinek by mi jedině prospěl. Tím nenarážím pochopitelně na ty, kteří jsou doma a doufají, že jim stát něco dá a kdy. Jen chci říct, že valná část kolegů tuhle občasnou dvoutýdenní rekreaci ráda využívá. U mnohých z nich zapůsobil ještě psychicky chorobný strach z chřipečky a budou doma až do doby, než bude prý bezpečno. Aspoň budeme mít jasno s kým na vodu, na skály, do přírody a s kým nikoliv.

Ale zpět k pohostinství. To pro mě představuje řadu vnitřních překážek. První, když někde jsem poprvé, nevím jak tam vaří. Někde hraje otravná hudba a neslyšíte vlastní slovo, jinde naopak slyšíte o dva stoly vedle, jakýho má Káťa mizeru a že neví co s tím. Načež Petra odpoví, že to moc dobře zná a že teď chodí ještě po doktorech od minulé známosti. Extra kategorie jsou interiéry. Nejsem zas takovej cimprlich, abych hodnotil, že na zdi visí hlava medvěda a hned kousek vedle ulomené běžky "prý z expedice na Severní pól". Spíš jde o to, že restaurace vypadá hogo fogo, ale stoly nebo židle jsou malé, nepohodlné, málo místa a podobně... A nejdůležitější překážku jsem ještě nezmínil. Někde obsluhují duchové, které někdo vidí a někdo ne, nevíte kdy se objeví, s čím a u koho. Ještě jsem v tom neobjevil žádný systém.

Zkrátka si takhle lítám na fcb a zaujme mě nabídka, kliknu, zadám adresu a vyvalí se na mě hora jídel. A pokud jsem neměl doteď na nic chuť (moc se nestává), tak okamžitě vím, co si dám. Vyzkoušel jsem 3x a vždycky mi dovezli co jsem chtěl, bylo to výborné a ačkoliv si dávám vždy polévku a hlavní chod, tak se mi už dvakrát stalo, že místo aby mě to uchlácholilo vnitřně, dostal jsem chuť na další jídlo. A tak jsem dnes zaadal do Googlu "dvojitá porce" a na vyhodnocení si asi počkám až budu mít volno v práci.

Abyste mi rozuměli, moje vaření pokud nemám motivaci - spočívá většinou v tom, že si koupím dvoje kuřecí stehnokřídla, dám to do trouby a na den dva mám "vařeno". Pokud teda čekám návštěvu, tak udělám klidně polívku a guláš, ale strávím tím mnohem víc času, než by bylo zdrávo. V sobotu jsem si udělal vaječnou pomazánku (mimochodem excelentní) z 20-ti vajec, dal jsem to hezky do mísy na těsto a zbytek dojím zítra předpokládám. Za chvilku se chystám do práce a budu vymýšlet strategii, jak se dosyta najíst a nevynaložit na to příliš mnoho energie po zbytek týdne. Kámoš doma testuje na prckovi (spíš na dvouch) plenky, tak jsem si říkal, jestli to takhle nejde dělat i u jídla? Hmmmmm