Odpoledne

„Nechápu ženy, co nemají rády sex.“ Pronesla se zamyšlením má přítelkyně a lehla si vedle mě. „Nejsme všichni stejní. Každý nemáme stejné potřeby,“ odvětil jsem. „To chápu. Ne každý se chce milovat třikrát denně, ale ani jednou? Zavrtěla hlavou. Proč? Co je na sexu špatného?“ Chvíli bylo ticho. „Potkala jsem nedávno Janu v centru. Sedli jsme si na kávu. Víš, že už šest týdnů neměla sex?“ „ To nevím, nesvěřila se mi. Proč by také měla,“ pomyslel jsem si. „No umíš si to představit?“ „ To neumím,“ přiznal jsem. „Ale, třeba je nemocná, má stres, unavená?“ „ Houby! Nic jí není!“ „ Tak se třeba stydí,“ namítl jsem. „Za co?“ Při těch slovech se zvedla na kolena, dala je ze široka od sebe a plácla se po pipině. „Vždyť ji máme všechny stejnou.“ Musel jsem jí dát za pravdu. Rozdíly jsou minimální. Pokud se nám zdá, že jsou jiné, pak je to klam těla kolem ní. „A čím si to vysvětluješ ty?“ Projevil jsem zájem o sexuální pasivitu Jany. „Nevím, myslím si, možná, že máš pravdu.“ Zpozorněl jsem. „Možná je to doopravdy studem. Možná je to nedostatkem sebedůvěry.“ „ Možná už není pro ni manžel přitažlivý.“ Dodal jsem. „Lidé by se neměli vzdávat sexu. Vděčí mu za to, že tu jsou.“ Pokračovala v úvahách.
„Nejsem já nějaká divná.“ Zeptala se po krátké odmlce. „Jak tě to napadlo zlato?“ „No já nevím, Jana není jediná z mých známých, která se k sexu staví zády. Já nechápu je, oni zase mě. Ptají se, co na tom vidím. Ale mě milování baví. Cítím se skvěle, mám ráda, když se mě dotýkáš a já tebe. Dává mi to optimismus, pocit štěstí, radosti. Mají to muži stejné?“ „Myslíš sexuální pasivitu? Nevím, asi ano, jen o tom nemluví.“ „ Je to smutné když si lidé nenajdou čas na lásku.“
Přitulila se ke mně, šibalsky se usmála a já věděl, že je rozhovor u konce.