Překvapit

Bílá Škoda silnicí se řítí,
sedí v ní jen muž jeden,
na sedadle luční kvítí,
jede popřát, vždyť je květen.
Přemýšlí co ještě více,
co by mohl udělat či dát,
v tom ho něco napadne
a začne se vyslékat.
Boty zvládne v pohodě,
ponožky jsou dole hnedka,
jen ten knoflík u riflí,
už ho z něho chytá depka.
Všechno ale zvládne,
řídí už jen v tílku,
hned ho ale napadne,
co když potká hlídku.
Dopadlo vše v pohodě,
zastavuje u krajnice,
hezké nožky, krátká sukně,
nestihl vidět více.
Dámská ruka hladí stehno
a začne se usmívat,
že i ona měla stejný nápad,
že si nebude kalhotky brát.