Proč nemluvíme více česky?

Tuto otázku jsem si mimoděk položila v souvislosti s v poslední době často skloňovaným výrazem „home office“ („houm ofis“ – budu psát hezky foneticky, ať to vypadá zajímavě). Mám pocit, že používáme cizích výrazů zbytečně moc. Chápu, že se jazyk vyvíjí a přejímá slova z cizích (což se dělo v minulosti, děje se stále a bude to i v budoucnosti), ale v dnešní době se používají cizí (téměř výhradně anglické) výrazy i pro věci, pro něž máme zcela vyhovující české pojmy. Třeba „práce z domova.“ No, asi to nezní příliš vznešeně jako „houm ofis…“ Nebo slyším v reklamě: „…navštivte náš šourům v X.“ Na tohle slovo jsem vyloženě alergická. Proč nemůžeme navštívit „prodejnu,“ „provozovnu,“ „vzorkovnu,“ ale musíme navštívit „šourům?“ Jedu Prahou a vidím na budovách nápisy „for rent,“ nebo ještě frajerštější „4 rent“ (v Karlových Varech ekvivalenty pochopitelně v ruštině). Ti co nabízejí prostory „k pronájmu,“ jsou naprosto „aut.“ Kapitolou samu pro sebe jsou výrazy z prostředí větších firem – kanceláře „oupn spejs,“ oddělení „ejč ár,“ „pí ár,“ „aj tý…“ Tam sedí sami „ofis manažeři,“ protože označení „sekretářka“ nebo „asistent“ zní asi příliš méněcenně. Nedávno jsem měla v takové společnosti schůzku, a jednal se mnou „in haus lojr.“ No, v mém mládí se používal pojem „podnikový právník,“ nevím, jestli je lepší výraz v doslovném překladu „právník v domě…“ Podle mě je zcela nesmyslný.

No jo, ale chceme být světoví a ne žádní „lůzři.“ Proto ty pojmy. Přitom největší znak světovosti je podle mého názoru právě v hrdosti na svůj vlastní jazyk a svou vlastní identitu. Co si o tom myslíte vy? A máte také nějaké "oblíbené" cizí výrazy?