Sametový les

Jdu sametovým lesem,
kde skotské borovice
ční jako sloupy kyklopského chrámu.
Široko daleko mě nikdo nevidí.
V košili venkovana,
opřený o kmen vykřikuji nahlas nesmyslné a trochu sprosté verše.
Jsem netrpělivý jak děvčátko a hned sním jak stará panna.

Tak řekni mámě,žes celý den prochodila v sametovém lese.
Nad polem planých růží
houstnul vzduch jak smetana.
Snášel se soumrak,břitvy trávy blýskaly ostřím z chladivého šera.
miloval jsem tě.
v očích se ti rozlévaly červánky,
vlny a vlny karmínové lávy.

Ovšemže lžu,ale lžu z lásky.
Palička narcisu vklouzla do stříbrné řeky,
stříbrná řeka podemílá břeh a rudý strom jak soumrak zvolna klesá,klesá.
Ovšemže lžu,ale lžu pod hvězdami.
K ránu je smaže první nádech světla.
Zvedám se zna plný oděrek,
pokořený jdu domů
z potrhaného lesa.


Vylešti mosaz,ať blýská v zářivém ránu jak kapky vody na koberci trávy!

Ian Anderson