Vždycky jsem odsuzoval takové ty akce typu november nut atd., kdy skupina lidí organizovaně odmítá orgasmus po celý jeden měsíc. Nechápal jsem, proč se tak týrají. Když mám chuť tak si to udělám a nemyslím, že by mě to mělo nějak změnit. Jsem jedním z těch lidí, kteří to musí mít každý den a ano, už dlouho jsem neměl přítelkyni. Vztahy mi nějak nevycházejí, tak jsem rezignoval a spokojil se se samoobsluho. Ach, jak jsem se mýlil!
S pár kamarády jsme tento víkend využili doznívajícího koronavolna a vyrazili na tři dny k jednomu z nich na chatu. Víkend se nesl ve znamení takového lehčího alkoholového dýchánku a až díky tomu, že jsem řidič celé skupiny a musel jsem tudíž včera večer sušit hubu, mi dnešní ranní tvrdé nadělení v trenkách připomnělo, že se mi po dlouhé době nepodařilo čtyři dny podat svému malému příteli pomocnou ruku. Překvapilo mě jak je to všechno jiné.
Kromě toho, že mi od kamenného dárku ulevila až studená sprcha, jsem si po cestě domů uvědomil, že se najednou dívám na ženský jinak. Zatímco jako uspokojenej jsem jenom pokýval, že má fajn hezkej zadek a šel dál, protože by mě stejně nechtěla, dneska jsem potkal tolik hezkých holek. A při pohledu na ně jsem cítil to příjemné pnutí na oněch místech a hned si představoval, co všechno by s ní šlo dělat a najednou neviděl důvod, proč by mě neměly nechtít, vždyť to nevadí, že nejsem dokonalý. Ony jsou taky jenom lidi a mají své chyby a bolístky a komplexy, tudíž i já se jim líbit můžu.
Tak jsem přemýšlel, že bych si i dal nějaký ten 30 denní challenge. Jenže teď jsem sedl ke kompu a říkám si, že se to řekne hezky, ale kdo to má, do háje, vydržet.