Žluté ráno s čertíkem

V jedné malé vinárně,
bylo večer vesele,
spoustu jídla, spoustu pití,
nikdo netvářil se kysele.
Hrálo a zpívalo se,
kluci holek dotýkali se.
Občas se nějaký pár vzdálil,
nikdo snad nelitoval, že tam byl.
I já tam byl, ale až ptáci začali zpívat,
uklidit tu spoušť,
s ženou na kterou jsem se nechtěl jen dívat.
Ta, co do auta sedá
a pod sukní kalhotky nemá.
Při polibku šeptla mi, že má pro mne něco,
valím oči, polknu a zeptám se "co"?
Mám být chvíli trpělivý a pořádně se dívat,
možná na to přijdu sám, když si jí budu všímat.
První pohled nenapoví co by bylo jiné,
ale při tom druhém něčeho si všimne.
Uklízíme stejný stůl jsme naproti sobě,
kouknu se jí do výstřihu a co to vidí oči mé.
Možná zmínil jsem se někdy při řeči,
že je žlutá pro mne nejhezčí.
Povídám ji že už vím, co je nové na ni,
řekla mi jen "sedni si", teď ti něco ukáži.
Začala se vyslékat, prdelkou kroutí svou,
gatě mi už asi ve švu prasknou.
Chytl jsem ji kolem pasu, posadil ji na stůl,
líbám pupík, jazykem jedu k prsům.
Rozepínám u kalhot knoflík,
stahuji je dolů,zasměju se kalhotkám,
na kterých cení zuby Tasmánský čertík.