Jak to bylo s Pochoutkou......

Jo to jsme byli na zábavě v Hořovicích.Známá to štace.Jedna ta z těch blíže k naším domovům položených.pozval jsem kámoše metaláka aby okusil trochu klasického bigbítu,když už jsem s ním vyrážel na začátek Arakainů.
Po příjezdu vlakem jsme vyrazili přes vodu do známé putyky nad kterou byl kulturák kde se konal další výstup Odyssey.Zbývalo dost času a tak jsme poseděli u žejdlíku a na můj návrh jsme chtěli něco pojíst.Hospoda byla narvaná sabaťákama a mladá servírka nestíhala běhat mezi stoly.
Když už se nám jí podařilo odchytnout tak jsme si objednali 20 tlačenky s cibulí a pokračovali v konzumaci píva.No trvalo to dlouho než se objevila s talířema a unaveně nám podala na stůl opečenou sekanou anež jsme stačili cokoliv říct byla v tahu.Aspoň něco přinesla a tak jsme pojedli.Nechtěl jsem to jen tak nechat a tak jsem se s kámošema domluvil a když přišla pro prázdné talíře,tak jsem s úsměvem prohodil : dáme si to ještě jednou dokola...udiveně na mě pohlédla....no když jste se nám tak trefila do chuti,tak nám to přineste ještě jednou!Díky spěchu.který kolem panoval ani neprotestovala a nerozebírala můj požadavek.
Po druhé porci se už jeden kolega začal potit,ale mě to nedalo a vyhladovělý z Poldovky jsem jemné ušklíbnutí při odnosu druhých prázdných talířů odměnil stejným požadavkem......cože?ještě jednou?To už bylo dost nahlas,a bylo vidět,že jsme nezaujali jen jí,ale i okolní stoly,které zbystřili při zvednutém hlasu servírky..Ono půl kila sekaný je půl kila sekaný.Jeden s kámošů měl postavu jako já a tak neměl žádný problém,ale ten opocený to přestával brát jako srandu,ale jako atentát na jeho charismatickou podvýživenou postavu.Párkrát jsme plácli přátelsky přes záda až skoro zachrastil a bylo po protestech.Po třetí porci sekané jsme při docela přiměřeně aplaudujícím okolí a usmívající se servírky skoro vítězoslavně odcházeli směrem na sál.
Zábava se pěkně rozjela,popíjeli jsme statečně do chvíle,kdy začalo být narváno u výčepu a fronty na pivo byly neúnosné.Tak jsem skočil pro litr sklepmistra a jak jsem ho položil na stůl hned se k nám usadili dvě děvčata,které jasně šli po sosu.Po chvilkové konverzaci čapli láhev s půlkou obsahu a začali s ní zdrhat.Reagoval jsem první,oba kolegové přihlíželi jen se spadlou sanicí,neplatili tak to nechápali asi.No nenechal jsem je utéct.Nejsem sobec,ale bez slušného požádání není slušného vychování.Po menší třenici,kterou vyvolalo moje dostižení a odebrání nedostatkového alkoholu,se na mě navíc vrhnul nějaký obecní dement,který nějak přerostl.Asi se chtěl zastat nenechavých děvčat a jal se mě vláčet po parketu bez hudby.Nakonec se to vyřešilo bez ztráty kytičky a já z radosti,že jsem nepřišel k úrazu objednal pár paňduláků.Po nich se nálada přiměřeně zvedla.Původně potící se kamarád měl pěkně naváto s blížícím se koncem produkce bigbítu se marně snažil dostat do bundy kterou měl límcem dolů.Nehledě na to,že se chvíli před tím hádal o cizí bundu,která té jeho byla tak podobná.Přesvědčil ho až občanský průkaz z ní vytáhlý.Ten jeho nebyl.Když se mi ho podařilo obléknout a zpacifikovat k odchodu bylo na něm vidět,že ta sekaná mu opravdu neudělala dobrý základ pro zpáteční jízdu vlakem.
Pravda,než jsme dorazili do Prahy na Hlavní nádraží tak si párkrát odplivl pod sedačku,ale vzhledem k tomu,že jsem se za to cíti odpovědný,tak jsem ho neopustil jako ostatní.Na Hlaváku ve tři ráno se naše poměrně rozrostlá parta samozřejmě vrhla na jediný otevřený bufáč.S vyjímkou kolegy,který měl jídlo vybrané na týden dopředu,si všichni dali paprikovou klobásu na roštu.Mě zaujala v regálu kávová pochoutka,kterou jsem v dětství zbožňoval a tak při její více než přijatelné ceně jsem nacpal kapsy,protože nás čekala ještě jedna cesta z Prahy ven.
Lokálka plná mániček to byl pohled.Papriková klobása z Hlaváku asi nebyla nejčerstvější a tak postupně se partička začala kroutit a mlknout.To se mi nelíbilo a proto jsem hmátnul do kapsy pro čokoládu,rozbalil jí a začal ostatní zmlklé postavy obcházet s nabídkou pochutiny.No co budu povídat,jen při pohledu na kus čokolády se kroutili ještě víc a dostával jsem spousty jmen a návrhů kde bych se měl v inkriminovaný okamžik nacházet.
Po chvíli to někdo nevydržel a hrubě mi tabulku čokolády sebral a vyhodil okýnkem ven z vagónu.A máš po ptákách........
Ne,ne znova jsem šáhnul do kapsy a vytáhl druhou pochoutku a s chutí se do ní zakousl....
To už se všichni váleli v křečích mezi sedačkama nevědouc jestli je to z nevolnosti bo z nastalé situace...
No a od té doby mi hódně dlouho říkali Pochoutko......