Věřím mezi kapkama deště …

Jestli něco miluju, tak je to déšť … Bubnování kapiček na okno a střechu … Courání mezi kapkama venku - promoknout pořádně až na kost třebas někde v polích … Pak se to krásně přemejšlí ...

Možná i o tom, že naivně věřím … prostě jsem už sakra taková. Věřím lidem, kterým nevěří nikdo nic z toho, co říkají … Věřím dalším, že se změní … Znovu a dokola ...

A to i když mě celý široký okolí hojně zásobuje informacema o tom, že všechno je jinak, než mi ty lidi, kterým až bezmezně věřím tvrdí …

Snažím se koukat do těch očí, kterým věřím a asi už podle mne uhýbají ve většině případů, kdy se do nich podívám, anebo jsou sklopený do země …

Přesto pořád věřím … Zbyla ve mně po tom všem za poslední roky ještě nějaká malilinká chuť věřit prostě … Sama se divím …

Nevím, jestli je to naivita, anebo už debilita ... Anebo, co to vlastně je …

Je pryč první týden v červnu … Nemám ho ráda z mnoha důvodů … Lidi, co mě znají ví proč … Ví, že bych vymazala ten první červnovej týden z kalendáře … Zvlášť letos … Byl hnusnej víc,než kdykoliv jindy ...

Chybí mi v tu dobu ten pohled hnědých očí plných lásky, ta jistota, že je tady kdykoliv pro mě … Chybí mi ty dlouhý hnědý vlasy do kterých se mi vplétají moje prsty, když mě šoustá … Škrabkání jeho vousů na mým těle. Chybí mi pohled na ty krásný kérky na jeho chlupatým těle … Jeho lišácký a mazaný „Ale já Tě mám rád, vlastně Tě spíš miluju asi už nakonec, co jinýho s Tebou“ … Uměl to s každou – dokonce i se mnou … A to je sakra těžký ,-P ...

Je zvláštní, jak má člověk pod kůží toho druhýho celý ty roky a nedokáže ho dostat pryč … Jak hledá někoho stejného i když sám ví, že to je nemožný, aby našel … Jak je všechno nevratný, definitivní. Jak osud rozhodl za nás oba … Rychle a krutě ...

Že už je vlastně zázrak, když potká někoho alespoň z části v čemkoliv podobnýho …

Proto asi nakonec dokola věřím … Věřím, že zase bude líp, že mě nikdo schválně nezklame, že mi nezalže …

Věřím mezi kapkama deště … Proto mám vlastně nakonec tak ráda déšť – protože jako jediný dokáže dokonale zakrýt slzy …

A docela lituji lidi, kteří mají tak nudný život, že musí řešit ten můj !!!

Líbí se mi tohle - „You know my Name, not My Story“ … Takže asi takhle …

A jak jste na tom Vy holky a kluci třebas když prší? Taky máte občas hnusnej splín? Taky nemůžete někoho dostat z hlavy? Taky věříte? Lžou, anebo nelžou oči druhýho?

Je to samá otázka dneska …

A věřím, že zítra bude líp a ten zasranej splín už bude pryč …

Mám Vás ráda … Stony ,-)

https://www.youtube.com/watch?v=8wNRHB12u0Y