Milenka, pravá a nefalšovaná

Tak i já jsem se k ní dopracovala. Sice nevím co mě to napadlo, ale už to tak je. Mám milenku. A to jako fakt. A vůbec nevím co s ní.

Milenců už jsem měla v životě bezpočet. S těmi vím jak přesně zacházet. Vysypat pytel a je po starostech. Žádnou velkou údržbu nevyžadují. Na všechny se dala vždy použít jedna univerzální metoda, jen s drobnými odchylkami. Nevyžadovali žádnou zvláštní péči. Stačilo napsat " zašukáme?" , domluvit se kdy a kde kde a bylo vykydáno. Můj život se díky nim vlastně vůbec nezměnil. Jedne druhého jsme nekontaktovali pokud nešlo o domluvení termínu. Hezky si každý žil sám po své vlastní ose.

A s milenkou je to úplně jiné. Normálně vůbec nevím jak s ní zacházet. Píšeme si každý den. Když nenapíšu tak vzniká panika. Skoro jako bych měla hlástit každý svůj pohyb a věc co se mi ten den stane. Když se dva dny neozvu už by nejraději vyhlásila celostátní pátrání. Na stranu druhou u ní mám 100% servis. Vaří co si poručím a kdy. Pere. Uklízí. Je samostaná. Doveze kdykoliv cokoliv kamkoliv. V posteli, na gauči , na balkóně a v autě nám to v sexu klape. Co si usmyslím to mám. I to co jsem si ještě neusmyslela je předem splněno.

Jsem zmatená a při tom nadšená. Tolik rozporuplných pocitů v jeden den, týden měsíc. A skoro mě jímá hrůza kam tohle všechno povede. Za pět let spolu v rodinném domku se dvěma garážemi a jedním skladem? Nebo za rok ve stejně zmateným stavu jako jsem teď? Nebo bude za měsíc po všem? Nemá někdo zkušený radu co jak mám dělat. Nebo prognózu na rok dopředu. To je zase prekérní situace. Určitě bude spousta vtipných historek:)