Pohádky 1000+1 noci:

V jedný zemi žil král Šahriár a ten měl 99 manželek a když šel třebas do práce, nebo na pívo, tak je zamk ve starým harému a hlídali je tam eunuši. Jednou, když přibírali novýho eunucha, tak se stalo, že ho vochranka špatně prošacovala a ten eunuch nebyl eunuch a všecky v tom harému vojel. za jedinou noc a tak pak dostal padáka. Šahríjárovi to zabylo líto a všecky poslal na intr, aby je nemusel mít na vočích. Potom si nechal vodit každou noc jinou, aby si našel tu pravou a za chvíli zbyla už jen jediná, vezírova cera Šeherezáda a musela naklusat.

„Hele, esli do rána neusnu, tak si tě
nechám“, povídá král.

„Nejdříve si ale vyposlechni jeden příběh“, dodala Šeherezáda a začala vyprávět:



„Vo Alíbabovi a starým vagonu“

http://www.amateri.cz/g494960



Žil, byl, jeden maník, co byl tak chudej,
že se menoval jenom Alí, ani na přímení neměl. Jednou ho poslali z pracáku na tržiště, esli tam nebude pro něj nějakej džob. Že byl ale pořádnej hic, tak si vlezl pod jeden koberec, co tam byly vystavený a probudil se až pozdě
vodpoledne, dyž už trh pomaly končil. Stačil ale vyslechnout dva muský, kerý
se hned u toho débichu radili. Vod hrůzy ani nedutal. Byli to loupežníci!

Zaslechl, že mají v jeskyni za městem ukrytý zlato a že je ho plno. A že vchod do jeskyně je zamaskovanej starým vagónem, kerej je na heslo a to heslo zní: „Sezame, sezame vodevři se!“

To se ví, že hnedky, jak vodešli,
mazal Alí na ta místa. Že byl ale pořád hic, tak zapomněl to heslo. Jak byl rozfajrovanej, tak zabouchal na zamřížovaný šoupačky. No to si ale dal!

Vodevřela loupežnice. Neměla toho sice v tom horku moc na sobě, ale hlavně měla vobutý loupežnický botky a hnedky na Alího: „Heslo!“

„Jeskyňko, jeskyňko vodevři se“
zkoušel Alí.

„Ha, cizák, nezván, nečekán, seš
synem smrti!“ spustila loupežnice.

„Máš eště dva platný pokusy!“ dodala.

„Přišel sem vomrknout zlato…“,
pokoušel se to ukecat Alí.

„No to už je lepší, já su Zlatíčko,
ale heslo to pořád eště není!“ dodala loupežnice a začala baštit sezamový
placičky, kerý sou její voblíbený jídlo.

Alímu něco blesklo v hlavě: „Sezame,
sezame vodevři se!“

Za loupežnicí to zahřmělo, až jí spadly kalhotky a vod překvapení usedla na práh.


Alímu vylezly voči z důlků:“No to sou mi ale poklady!“zamekotal a dodal:

„Ty seš mi ale baba!“ a vod tý doby mu začali říkat Alíbaba, ale to už svítalo a Šeherezáda musela končit - zrovinka v nejlepším…