Počkám si na ten správný čas

Taky máte někdy takový pocit, že chcete a ještě nenastal ten správný čas ? Jakoby to nebylo to pravé ořechové, prostě ten chtíč nejede na plné obrátky a ta chuť je taková vlažná... Myslím tím chuť poznat druhého v tváři tvář, kouknout mu do očí, cítit jeho vůni, dotknout se jeho tváře, třeba i políbit rty, které ty roky mluvily virtuálně, skládaly lichotky do větru, že třeba jednou podlehnu. Vždy si říkám, že k určitým rozhodnutím musím dozrát a tak to prostě je. A taky miluju ten čas, kdy muži zrajou...kdy se z nich stávají charismatičtí chlapíci, kdy s roky jsou víc a víc sexy...
Netuším, jak by to dopadlo před 10ti lety, ale najisto vím, jak to dopadlo tehdy po 10ti letech...
Ta chvíle nejistoty, jestli se zklameme ..jestli těch 10let let fajn kamarádství osobním setkáním nepohřbíme a jestli nebylo lepší toužit jen virtuálně a nezhmotnit fakt osobního poznání nám nedal spát nejednu noc..na jednu stranu natěšení na druhou plní obav..
A pak tam stojím, objímá mě ze všech stran, polibky horké s chutí vášně a neřesti a chcete, aby ta chvíle nikdy nezkončila. Teplá sprcha a první extáze..něžné a přitom oddané doteky, hladové nenasytné těla a jeden pro druhého v onu chvíli souzeni. Že by pro tu výdrž po 10ti letech ? Mohli dát procházku lesem, ale to by nemohli být tak nenasytně nadržení...vrchol střídal vrcholy druhý, třetí, čtvrtý a doslova promrdaný čas utekl strašně rychle...
Chutnal mi krásně vyzrále a kdyby se to stalo před 10lety, tak vím, že to nebude tak rajcovní, mrdavé a chutné, jako po 10ti letech...
Že bych si počkala na další 10ti letku ?
Já totiž umím čekat...a o to víc si to vychutnat..ta zralost je totiž táák charismatická ...