Z DENÍČKU EROSENKY I.

Aneb ZE ZÁKULISÍ EROTICKÉ PRACOVNY I.

Nejdříve se mi chtělo napsat PRCOVNY, protože by to bylo docela stylové a já mám smysl pro humor... :-)

Předem upozorňuji zdejší „morální policii“, že to pro ni bude zase rána kladivem do palice!
Tak aby se připravili TI NEJMORÁLNĚJŠÍ Z NEJMORÁLNĚJŠÍCH, kteří ale docela nemorálně lezou na erotický server pro své dávky nemorálnosti.
-----------------

Rozhodla jsem se poodkrýt závoj své pracovny pro ty, kteří o tom chtějí něco vědět.
Není to rozhodně nezajímavé.

Hodně lidí se mne ptalo, proč jsem vlastně začala s placenou erotikou?
Klidně se k tomu přiznám – tehdy to byla docela obyčejná tzv. „znouzectnost“.

Prostě jsem za ty roky několikeré práce najednou měla pocit, že větší nálož arogance od různých šéfů už se mi nechce snášet. Byla jsem zaměstnaná, i jsem byla OSVČ – souběh prací obvykle dohromady.
Moje práce byla většinou velmi kreativní a bavila mě. Ale nebavili mě ti šéfové a arogantní zákazníci. Kolegové byli většinou fajn, až na pár výjimek. A taky zdraví (vysedávání u počítače, myší ruka, oči...).

A jednoho dne si člověk uvědomí, že svůj drahocenný čas prodává velmi levně!
Obvykle k těmto myšlenkám dochází, když se život překulí z té první půlky do té druhé a dochází na první bilancování.

A tak jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat. Nebylo to jednoduché – začít. Ale postupně jsem se vypracovala.

Ono to není jen „masírování ocasů“ – jak si leckdo naivně myslí.
Je kolem toho spousta dalších starostí a člověk není jen masérka (ev. souložnice či striptérka), ale také uklízečka, sekretářka, spisovatelka, tvůrkyně webu (i když na šabloně) – takže asi administrátorka, marketérka, inzertní specialistka, PR specialistka, psychoterapeutka, účetní, zásobovačka, atd. atd....

A samozřejmě se člověk musí naučit obrovské sebedisciplíně, pokud chce jako OSVČ uspět.

Mnozí mají dojem, že 24 hodin denně číhám na internetu, až zrovna oni napíší, abych jim obratem odepsala a ihned nabídla termín, protože včera už bylo pozdě... :-D – No, tak to opravdu není a nemůže být.
Někdy opravdu masíruji, někdy se oddávám skvělým sexuálním hrátkám, někdy si povídám, někdy píšu a dělám tisíc dalších věcí, protože kromě výše zmíněného, mám řadu koníčků, přátel, příbuzných a jedno zvíře. A všemu chci svůj čas věnovat. A bohužel ho mám jen 24 hodin denně. A dokonce musím každý den i spát!

Ale protože dělám hodně věcí, které mě baví, tak můžu říci, že jsem docela spokojená. Nemusím se potkávat s deseti, dvaceti chlapy denně – to fakt ne! Stačí mi jeden, který přijde na krásný dvouhodinový relax a oba si to užijeme. Můžu si je vybírat – aby mi nechodili tací, které opravdu nechci (sprostí, arogantní, divní, atd.).
Jsem docela skromná, takže vyjdu i s menším příjmem než moje kolegyně. A nepotřebuji se o své příjmy dělit s nějakým p(r)asákem. Ale to proto, že sama zastanu tu spoustu činností výše zmíněných sama. A to stojí pochopitelně hlavně ten čas. Ovšem ta svoboda se prostě zaplatit nedá.

Tento první – úvodní díl tedy věnuji praktickým věcem, abych se později již rozepsala o zajímavých a skutečných setkáních se zajímavými muži. Samozřejmě nebudu jmenovat, ani naznačovat, protože jsem diskrétní.

Umím to popsat tak, aby to člověka bavilo číst.
Někdy mi sjede brada dolů hned v předsíni, když přijde moc pěkný chlap. A já si říkám – vždyť tomuhle by stačilo ukázat a měl by na každém prstu krásnou babu! A on přijde ke mně. Jistěže k tomu nějaký důvod má – o tom žádná.

Mužské často zaujme to, když s tou ženou je to takové hodně otevřené, vášnivé, roztažené a přitom i inteligentní – taková zajímavá směsice pudovosti a inteligence dohromady. Oblé tvary, vtip a humor, sprostá slova když se blíží vrchol, diskuze na různá témata a sedíme u toho nazí a ťukneme si někdy i sklenkou... Nemusí to být všechno vyplněno jen souložením a honěním – jak si kdekdo myslí.
Život nabízí tolik variant! Ale umění je zachytit je a přetavit do skutečnosti.

Někdo hledá únik od tvrdé reality. Někdo hledá něžné doteky, protože jich má v životě málo. Někdo hledá vrbu, které by se svěřil se svými jinak nesdělitelnými trably. Někdo hledá smyslnou kurvu, která bezostyšně roztáhne nohy a má slast už jen z jeho pohledu. Někdo hledá uznání své vlastní existence. Někdo hledá kundičku, aby k ní přivoněl a ochutnal. Někdo hledá první praktické zkušenosti. Někdo hledá obrovská ňadra, protože toho v životě pořád nemá dost. Někdo hledá pochopení. Někdo hledá kamarádku. Někdo chce vyzkoušet odpíraný análek. Je toho hodně, co lidi hledají.

A co hledám já?
Já děkuji. Každý den děkuji kamsi nahoru. Že se mám tak jak se mám. Že nemám žádné speciální touhy. Že mám jídlo, čistou vodu, měkkou postel, teplo, střechu nad hlavou, vzdělání, dovednosti, přátele, příbuzné. A taky za to, že je zatím mír. Zní to možná směšně. Ale všem, kterým to tak připadá, tak si přečtěte nějaké knihy z války (doporučuji např. Slavík). Podívejte se, co se děje za našimi hranicemi.

Děkuji za zdraví. Skromnost a pokora – to je o co mi jde. Čím méně žádostí člověk má, tím je bohatší.
A proto nechci věnovat život jen vydělávání peněz. Nechci svůj čas utrácet v práci, za kterou je člověk hodně mizerně placený – u nás v ČR obzvláště! Kde ho ždímají jako hadr. Ano, vyzkoušela jsem si to, několikrát jsem si sáhla na hodně hluboké dno. A děkuji – už nechci.

A proto dost peněz utrácím za svoje zdraví a za vzdělání – to jsou dvě nejlepší investice, které člověk může udělat!
A ještě je tu další, třetí investice, která stojí opravdu za to! Investice do dobrých vztahů. A to není tak jednoduché. Zejména, když mnozí hodnotí podle toho, co slyšet chtějí a co ne. A tak nemusí být všichni přátelé – ti, kterým se musí mazat med kolem huby odpadávají nebo už dávno odpadli a díky za to!...:-)

Tak to byl první díl...