Smolař

21.7.2020 18:36 Autor: arrow262 25 komentářů Zobrazení: 760×
arrow262

Rád bych konečně napsal blog plný touhy a vášně, popsal bych všechny ty nádherné a vzrušující okamžiky, až do toho konečného slastného uvolnění. Jenomže, to mi asi není souzeno. Zřejmě jsem katastrofický typ, a ani přesně nevím, zda ty nepříjemné situace přitahuji nebo vytvářím. A přitom, to ten večer vypadalo tak nadějně.

Narozeninová party. Oslavenec nijak nešetřil. Spousta jídla a pití, počasí jak na objednávku. K tanci a poslechu hrála výborná bluesová kapela. Prostě vše bylo seřazeno v tom správném nej. Střídavě se tančilo a povídalo u plápolajícího ohně na zahradě. Nálada byla bezvadná a dámy vstřícné, alespoň mě se to tak zdálo, protože já jsem se věnoval jen jediné, kterou jsem pozval, jako svou novou kamarádku. Moje představa byla, že takový večírek by mohl naše začínající „kamarádství“ jen utužit. Má premisa byla správná. Celý večer jsme se věnovali jen jeden druhému a dění okolo jsme moc nevnímali. Nevadila mi ani přítomnost mé dospělé dcery, která se jednak evidentně dobře bavila obklopena svými přáteli a jednak mne zná a ví, že ženský element je v mém životě hnacím motorem. Navíc se s ní má nová kamarádka dobře znala.

Večer příjemně ubíhal a nepozorovaně přešel do noci. Náš tělesný kontakt byl stále těsnější a konverzace se dávno překlopila do intimního módu…
Vše má ale svůj konec...“Hele, je tady hezky, ale já už musím jet. Ráno mám nějaké povinnosti. Půjdeš se mnou k autu?“ a výrazným gestem mne vyzvala k doprovodu. Její auto stálo hned u vstupní brány na oslavencův pozemek. Maličký dvou dvéřový Hyundai. Očekával jsem vřelé objetí a polibek na rozloučenou, eventuálně domluva na další schůzce...Ale nic… Otevřela vůz a beze slova nastoupila...Stál jsem jak opařený. Vzápětí se ale otevřely dveře u spolujezdce a ona mi pokynula, abych nastoupil. Když se dveře opět zavřely dostal jsem to, v co jsem doufal. Tady by příběh mohl skončit, s relativně šťastným koncem...jenže on pokračoval dál.
Když už jsem se chtěl rozloučit, přitáhla si mne k sobě a do ucha mi zašeptala: „Bude se ti to zdát divné, ale já na to teď tady mám chuť.“
„Tadyyy???“, vyjek jsem a v momentě na mne padla tíseň. Nemám rád šukání v autě ne, z nějakého mravního principu, ale ze špatných zkušeností, od roztrženého čalounění na stropě auta, což se fakt blbě vysvětlovalo, až po vykulené oči dětí, které se snažily prokouknout orosená okna, aby zjistily, co se v tom autě děje. Ty dětské tváře mi nevymizely z paměti ani po letech… Ne, auto nemusím!
„Tady? Podívej se, kde stojíme. Zítra už budu mít volnou chalupu. Tady se to fakt nehodí.“ pokoušel jsem se zavelet k ústupu.
„Nene, to je právě ono. Já mám vždycky největší chuť, když se to nehodí.“ řekla rozhodně a v jejích zářivých očích se objevilo něco, co rozhodlo, že ústup se nekoná.
Martyrium hledání vhodné polohy začalo...Já na ní, ona na mně, v pololeže, v sedě, na boku... Kurva, to auto bylo fakt malý... Nakonec jsme našli polohu, že by to snad i šlo, když blížící se hluk jasně naznačil, že večírek skončil.
Rozjařeným účastníkům se evidentně domů ještě nechtělo. Obdarováni kelímky s pitím na cestu obklopili naše auto, z kterého si udělali provizorní bar a pokračovali v zábavě. V jejich středu dominovala samozřejmě i má dcera...Byli jsme v pasti. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitl na podlaze. Nikdy v životě by mne nenapadlo, že se v mým věku dostanu do situace, že se budu jako puberťák schovávat před vlastní dcerou na podlaze pidiauta. Být ta kamarádka zlomyslná mrcha, mohla otevřít dveře a dokonat dílo zkázy „Lucko, pojď se podívat na svého drahocenného tatínka.“ Pohled by to jistě byl zdrcující, který by mne připravil i o ty poslední zbytku otcovského respektu. Otce s kalhoty staženými u kotníků, navlečeného na řadicí páku tak, že mu ze zadku kouká jen ozdobná hlavice, s nohama nepřirozeně zkroucenýma na dveřích řidiče a hlavou narvanou pod přístrojovou deskou, asi žádná dcera vidět nechce. A to i ta sebevíc chápavá a tolerantní.
Naštěstí, ta kamarádka mrcha nebyla. Naopak se společně se mnou snažila splynout s podlahou vozu. Jediné co mne znervozňovalo bylo její neustále chichotání a podivné vrtění, až jsem ji podezříval, že si ve finále užívá s tou ozdobnou hlavicí, která mi čouhala ze zadku. Možná ji křivdím, ale každopádně se dobře bavila, zatím co mě docházely síly a trvalo ještě celou věčnost, než se společnost venku začala trousit pryč. Konečně bylo ticho a my mohli vystoupit. Tedy, ona vystoupila, já se vyplazil jak Meresjev. Zcela odkrvené nohy odmítly sloužit.
A tak, jsem ve tři hodiny ráno ležel s nahou zadnicí vedle cizího auta a jediná myšlenka, která se mi točila neustále v hlavě, proč já?...Proč zrovna já trpím za všechny hříchy světa?

Snad proto, že jsem jednoduše řečeno smolař. Nebo je tu snad někdo větší?

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@arrow262 - twl, to je perfektní zážitek i příběh *340* jsem o něco mladší než Ty, ale nedovedu si představit ty křeče do rána, kterejma bych asi trpěl a to nemám nic proti sexu v autě nebo třebas v traktoru, či kde všude možně, ale proboha přeci jenom trochu pohodlí tam musí být *385*
arrow262, miluju absurdno ve všech podobách, jo rozesmál jsi mě svým zážitkem k slzám *397*
@arrow262
pochopitelně, cizí neštěstí potěší nejvíc *185*
Až bude čas, tak něco sesmolim, slibuju *159*
Tak to na ten fofrklacek jsem zvědavej....

@arrow262, hele, tak tý se drž....tím že jsi pernamentně v maléru, tak se vlastně už nic moc víc nemůže stát....a nuda nehrozí.....*24*
@arrow262 to si teda píšu a budu si tvrdě nárokovat....*3* (upraveno)
@Trichophilia
Taky, že uvidíš, to si piš*3*
Já chci vidět tvou zadnici s ozdobným fofrklackem*18**13*
@tanecnice1
To tedy nezapomenu, zvláště v té kombinaci s dcerou.
@Gusci
Taky by mne zajímaly jeho příběhy.
@Barmanka2xPuntik
a kurva a pět smajlíku, to od tebe beru, jako dost vysoké ocenění.
@Ellienne
Dík, to je hezké gesto...Myslím tím sex ze soucitu. Budu si to pamatovat.
@archivní
Mno, určitě jo...Já budu připraven...A mám si i přivézt tu spoluhráčku, nebo použijeme dablérku z přítomných dam. Taková @Trichophilia by to sehrála dokonale. Jinak na ten sraz u tebe se už teď těším.

Díky za všechny komentáře*277*
@brtnik148 @Autor5
Situace se má tak, že nohy už mi slouží. Jinak té kamarádce jsem křivdil, sice si prý pohrávala s myšlenkou využít té ozdobné hlavice trčící z mého zadku, ale situace byla natolik absurdní, že ve finále usoudila, že to už by se fakt nehodilo. Kamarádím s ní dál, a jak říká Autor5 její potenciál je neskutečný, tedy hlavně na maléry. Je to ten typ, s kterým nevíte, co se stane za pět minut.
@-kapka-
Dík. Jsem rád, že se líbilo, protože já se na tvé blogy vyloženě těším. Ale toho jsi si zřejmě už všimla.