Věčnej pták...

Z pohádek 1000+1 noci

Jakmile se začalo stmívat, přišla Šeherezáda do paláce a začala vypravovat:

http://www.amateri.cz/g592232
Sindibád, protože se začalo stmívat,
tak se vydal po cestičce, po které přišla předtím ta žena. Žena se po vodletu džina ještě nestačila voblíknout a Sindibád neměl na sobě taky nic, jen ptáka před sebou a tak se vobával, aby se neprovinil proti slušnejm mravům. U hlavní
brány, hnedky za benzinkou, věšel nějakej mužskej prádlo a tomu se Sindibáda zželelo, věnoval mu starší džíny a triko. Jak se Sindibád voblíkal, tak mu muž
začal vypravovat svoji historii.


Menoval se Hadži Skořepa a sami poznáte, že to nebyl čistokrevnej Arab,
ale jen tak napůl. Přesto ale, byla jeho rodina dříve zámožná. Živili se vobchodem a dařilo se jim. Pak ale přišla válka v zálivu a potom krize a voni zchudli. Zvostala mu jen pozlacená klec na ptáky, a protože se mu ji nepodařilo udat, tahal ji pořád sebou. Ve městě ho pak vzal k sobě bohatej emír, co pro něj měl práci jenom v prádelně. No, na chlapa nic moc, ale co měl dělat. Hlavně, že měl střechu nad hlavou a co do huby. S tím jídlem to taky nebylo moc slavný, emír byl lakomej a tak nechal vždycky jen vysmejčit kuchyň, dycky tam byly napadaný nějaký zrníčka – sezam, mák, ptačí zob, dýně či buráky a todle mu pak poslal po svý dceři do prádelny. Ta dcera mu šla taky docela na palici. Vypadala tedy dobře, ale každou chvilku něco zapomněla dát do prádla a pak lítala do prádelny, tu s tangama, jindy zase s lajbíkem,
či šnuptychlem. Hadži měl většinou už pračku zavřenou, program běžel a teď
najednou…!


Nejvíc ho ale štvalo to jídlo. No řekněte, co je to pro chlapa trochu zrní? Chystal se, že už jí vod plic něco řekne. Dyž ji tak jednou zaslechl, jak zasejc sbíhá po schodech do prádelny, bafl tu svou klec, rozep se, prostrčil ho do tý klece a postavil se proti dveřím.


„Skořepa, cák to tu máš?“ spustila emírova dcera.

„Ále, to je bájnej pták Fénix“,
vodpověděl.


„Vypadá docela holej, co je to za ptáka?“

„Von se zrovinka vobnovuje. Každej rok vylíná, ale pak mu vyraší nový peří a nakonec je z něj ten nejkrásnější pták na světě“, vysvětloval.


„Ale mám s ním teď děsnej problém. Jak se vobnovuje, tak sežere fůru zrní, toho mýho“, stěžoval si.


„Tak mu honem dej, ať nepojde, já ti donesu další“, vyhrkla emírova dcera.


„No v tom je ale další problém, von nežere jináč, než s ženskýho pupíku a to mi dá kolikrát shánění…“


„Žes neřek už dřív!“ a hnedky si svlíkla šaty, docela při tom zapomněla, že tanga nese na praní a lehla si na černej igelit, kerej hodila přes bílý, co tam měl vytříděný.


Skořepa jí nasypal zrní opatrně vokolo pupíku a vytáh ptáka z klece.
Ten se dal hnedky do zobání. Musel bejt už hodně hladovej, pustil se do toho tak divoce, až to lítalo, na všecky strany. Dokonce i do klína, mezi kudrny. A milej pták se cpal rovnou tam.


„Tam né, tam nesmíš!“ volal na něj Skořepa. Jenže pták nedbal. I když
byly zpočátku problémy a emírovu dceru to dokonce zabolelo, tak se jí to nakonec začalo líbit.


„Jen ho nechej, ať se nazobe a já už z toho mám docela dobrej pocit…“dodala a voddechovala přitom pěkně zhluboka a hrála si při tom ještě i s bradavkama.

A tak ji vyzobal ze všech sil.

Vod těch dob nosila emírova dcera zrní
i několikrát za den a pro Hadžiho se kolikrát našla i bageta. A tak se měli dobře, jak pták, tak Hadži a nakonec i dcera s který se stala mimořádně
dobrá krmička.


Až tu jednoho dne…

Ale to už se začalo stmívat a
Šeherezáda musela zrovinka v nejlepčím přestat.