Hasan und Gertel:

Šeherezáda tento večír nepovídala nic vo Sindibádovi, protože se ještě nevrátil z dlouhý cesty. Znala ale jinej příběh:



Na kraji města bydlel dřevorubec a ten měl dvě děti Hasana a Gertel. Dyž už trochu vodrostly, začal je brát vo prázdninách do lesa. Děti sbíraly tropický a subtropický ovoce a tak den rychle utek. Jednou se však zatoulaly tak daleko, že už neslyšely, jak táta rube dřevo. Bloudily tak dlouho až už byla tma. Hasan vylez na strom a uviděl v dálce
červený světýlko a vobě tam zamířily. Na okraji lesa u velkýho odstavnýho parkingu uviděly červenou lucerničku, pověšenou na chaloupce, kerá byla pomalovaná samýma srdíčkama a tak vypadala, jako z perníku. Jak tak vobhlížely ceník, vylítla ven baba a bafla je vobě. Nebyla to vobyčejná baba,
byla to Žebybaba! Znali ji tam všici. Přes den postávala u parkingu a mrkala jedním vokem na kamioňáky a ptala se hlubokým hlesem: „Žeby?“

Že už ale byla tma, tak byla ráda, že splašila aspoň Hasana. Musel se hned slíknout a ukázat. Žebybaba byla ale zvyknutá na onačejší, zdál se jí málo vyvinutej. Taky byl zestresovanej, chudák malá… Proto ho šoupla jen tak ve slipech do chlívka a začla mu podstrojovat.
Gertel jí musela pomáhat s vařením. Jídlo to bylo dost jednotvárný. Hodně
kyšky, pepře, celeru a petržele, doplněný nějakejma kalórijema. Hasan musel každý ráno ukázat, ale furt se jí nezdál. Až se naštvala a vytopila chlebovou pec.
Myslela si, že by moh aspoň trochu nakynout.


„Tak si sedni Hasánku na lopatu, ať uvidíme…“, poroučela Žeby. Ale Hasan dělal blbýho. „Žeprej, Žeby, tak mi vokaž, jak se sedí na lopatě.

A tak musela baba vokázat. Jak jen si sedla zeširoka na lopatu, nohy hezky vod sebe, tak byl najednou Hasan vyvinutej až hrůza a šup jí ho tam. Gertel přiskočila a podržela ji. Babu to rajcovalo ještě víc a za chvíli už řvala jako pominutá. Hasan nepřestal, dokud nebyla
úplně hotová. Pak s ní zeslez a protože se už začínali do chaloupky trousit kamioňáci, tak si to mazali i s Gertel po první cestičce na kerou narazili. A měli štěstí, byla to zrovna ta cestička, kerá vedla k jejich domovu.
Byly štěstím bez sebe, že vidí rodnou chýši, lidi už začli chodit do práce. Ve výtahu narazili na mladou sousedku a ta hned na Hasana, že si zatím nevšimla,
jak je pěkně vyvinutej…(Měl na sobě furt jenom ty slipy)


Jenomže už se rozednívalo a tak musila Šeherezáda, zrovinka v nejlepčím, přestat…