Pácháte někdy dobré skutky?

Kdysi dávno jsem někde četla, že je moc dobré ty dobré skutky páchat a nejlepší prý každý den jeden. Tím si sice moc jistá nejsem, ale občas udělat někomu radost, proč ne? A když se do toho páchání dobrých skutků občas pustíte, můžete se stát nezapomenutelným. Dnes se tak stalo a docela mi to vyrazilo dech. Vypadá to, že ten zlomený kotník se dostává do formy a tak jsem vzala útokem místní prodejnu Albert, doplnila zásoby a v oddělení ovoce a zeleniny jsem se malinko zdržela, protože jsem si nebyla jistá, jestli meloun nebo broskve. Co tam tak postávám a řeším to dilema všimla jsem si, že mě skoro orlím zrakem sleduje mladá žena s malou holčičkou. Asi jí někoho připomínám, pomyslela jsem si a věnovala se dál svému nákupu. Okukováním to neskončilo, mladá paní popošla ke mně s dotazem, jestli se mě může něco zeptat. Jasně, jsem jedno ucho, klidně se ptejte. Jestli jsem neměla combíka auto a nejezdila do Švýcarska. Odpověď zněla ano, měla a do Švýcarska jsem před dávnými lety jezdila pravidelně dvakrát do měsíce se zbožím, protože jsem v té době měla šicí dílnu a jeden ze zákazníků měl velkoobchod v Embrachu, oblékal hokejisty. Kamarád šil dresy a já treningové soupravy, bundy a oblečení pro rozhodčí.. A tak mi připomněla, jak se kdysi dávno vypravili 4 studenti architektury za zajímavými stavbami někde kolem Curychu a u jedné benzinky na hranicích s Německem jim kleklo auto a jak tam přijela paní s českou poznávací značkou okresu, kde žili, oni ji požádali o pomoc a ta paní je odvezla domů, jednoho do Velkého Meziřičí a dva do Zlína. Jeden chlapec zůstal u auta a čekal na pomoc, která už byla na cestě. No, skoro mi to vehnalo slzu do oka a tahle historka mi opět potvrdila, že páchat dobré skutky je prima, protože se může stát, že se stanete nezapomenutelnými.