Masochistky v nás …

Jsou … A sakra opakovaně …

Teď nemyslím masochistky v sexu, ale v životě. My holky si dokola a dokola vybíráme stejný typy kluků … Dokola a furt a furt, stejně jako „moje“ holky Viky a Lu … A nakonec i jako já nejspíš …

Anebo nevybíráme a oni si najdou nás, protože je svojí povahou přitahujeme? Kdoví ...

Viky si začátkem září podruhý vezme Milana … Nic jí nerozmlouvám, známe se už od střední a bavíme se na rovinu a naprosto o všem. Chtěla znát můj názor, řekla jsem jí ho - ( Za mě, že to bude časem to samý, ona si myslí, že ne, že se chlapec napravil) - a tím to končí. Pro obě … Teda ne, budu jí znova svědčit, jako tenkrát … A možná i utěšovat jako v minulosti … Budu třeba zase dokola volat se sevřeným žaludkem její číslo a strachy o ní nebudu spát …

A přesto jí dokonce i chápu, proč to dělá, sama vím, jak je život složitej a jak dáváme dokola šanci někomu, kdo si to nezaslouží a odmítáme toho, kdo ano. Věříme slibům protějšku „Už nikdy nebudu - blablabla“ … Třeba jako tady „kvůli dětem“ … Jak mi zrovna u tohodle dochází, že ty děti to časem vidí jinak … Jak si my dospělí neuvědomujeme, co dělá s dětskou duší ta napjatá a dusná atmosféra doma, hádky, alkohol … Jak je to poznamená do budoucna … A jak nám to jednou pěkně všechno naplno řeknou do očí … Natož, když se to bude opakovat dokola.

Děláme přece všechno to, co si myslíme, že je v ten danej moment nejlepší pro všechny okolo. Nemyslíme v tu dobu většinou na sebe samotný, co to udělá s náma … Ale jednou ty děti odejdou z domova a my zůstaneme s tím druhým člověkem sami … A co bude potom? …

Stejně tak Lu a její manža zajíc … Ta už snad po osmý stáhla žádost o rozvod … Ví přitom, že ten její Ludánek je vyčůranej hajzl … Že je na ní prostě ekonomicky závislej, že nebýt tou podnikatelkou, tak je dávno fuč, opečovávanej v jiný zlatý kleci, protože fakt dobře šoustá. Přesto věří, že jí „miluje“, že každá ta aférka je jen a jen sex – sex bez zamilování a lásky, pudová záležitost, momentální chtíč. Proto mu dokola odpouští asi … A proto znova nakoupila značkový hadry a boty za ty rozstřihaný minule, jak to na něj prasklo … A bere ho na exotickou dovolenou … A je šťastná, když jí dokola říká, že miluje jen jí, že ty ostatní jsou jen na zpestření nudy v sexu s ní …

Taky na to nic neříkám, mám jí ráda, je úžasná, zvládá všechno – řídit hotel, prádelny, domácnost. Její kočky vyhrávají ceny na soutěžích, je na ně upnutá, rozhodla se kvůli podnikání nemít děti … Jen si prostě nalhává, že láska a všechno okolo jde koupit … Stejně jako ty hadry od Gucciho, boty od Laboutina … Ludánek.

Na posledním společným kafi, kdy vybrečela dvě balení kapesníčků mi řekla větu, která mě u ní zarazila: „Víš, já si uvědomuju, že mě ždímá finančně i psychicky, ale rozvod by byl sakra drahej, nechci krájet na půlku to, co jsem dokázala. A když se ho zbavím, tak si určitě najdu stejnýho vola a bude se to opakovat. Jako s těma dvěma chlapama předtím. A už jsem taky stará, nějak to s ním doklepu.“

Takže nakonec si vlastně asi nenalhává, jen to bere tak, jak to je a jak jí každý říkal, že to je od začátku i s tímhle exemplářem … Bude se dokola trápit jeho zálety – ale bude šťastná … Protože nebude muset půlit ten majetek, občas si dá nějakýho trenéra ve fitku jako revanš …

Je to fakt zvláštní tohle …

Ale vlastně nejsem v její kůži, ani v kůži Viky … Takže nemám právo soudit, radit …

Můžu jim být jen nablízku – stejně tak, jak ony dvě mě. Protože taky nejspíš procházím fází změn sama v sobě … Ono uvědomit si skutečnost, jaká je realita je kurva těžký a zatraceně to bolí, to uvědomnění v čem a jak člověk žije …

A jak to máte Vy tohle všechno?

Vybíráte si dokola ty samý partnery? Myslím povahově?

Jste citový masochistky?