Siréna na plný pecky:

Šeherezáda začla vyprávět tam, kde vonehdá se svým vyprávěním přestala:

http://www.amateri.cz/g504236

Jeho nová loď, dyž předtím přišel vo
Alabatrosa 10, se menovala Delfín 1 a mířila přes voceán a Sindibád, s vočima na navigaci, rozdával rozkazy. Blížili se míli za mílí k ostrovu Sirény.
Museli bejt hodně vostražití. Když tu zaznělo z podpalubí pípání – budík.
Byli skoro na místě a tak musel Sindibád zalepit mančaftu uši voskem, kerej dal předtím rozehřát na slunko. Všeckejm šlo vo život. Neslyšeli tak už nic, sedli k veslům a upírali svůj zrak na jediný místo na zádi, na metronom , kerej jim udával rytmus.


Eště předtím ale přikurtovali Sindibáda k hlavnímu stěžni. Ráhno vod vratiplachty měl mezi nohama a pod prdel mu přilepili žvejkačku buble gum a tak se nemoh ani hnout. Ostrov byl skoro před nima.


Seděli, veslovali a každej koukal na hřbet toho, co měl před sebou, nebo spíš na nápis „NEČUM!“kerej nechal každýmu Sindibád vytetovat na záda. Sindibád myslil vopravdu na všecko. Vůbec nebyl tak blbej, jak si vo ňom myslej některý
Amatéři.


Siréna už byla na svým místě u skaliska, vometala vočima po vobzoru,

až shlídla Delfín 1. Honem si slíkla poslední kousek voblečení a spustila. Zpívala samý starý a známý dobrý pecky.
Třebas Olympiky a Elán, všecko to, co dokáže pohnout tvrdým námořnickým srcem.


Sindibád zaúpěl. Ráhno se pohlo a přiskříplo ho eště blíž ke stěžni. Žvejkačka zvlhla. Cítil každým pórem svýho těla, jak se mu ráhno chvěje mezi nohama. Lodní šroub mířil k hlubině, škoda,
že jim už dávno došla nafta. Siréna k vobvyklýmu zpěvu přidala i pohyby zkušené hvězdy pop music. Vopírala se při tom vo skalisko a vrtěla zadečkem.


Ráhno se začlo neúprosně natáčet k vostrovu. Siréna se začla vlnit v bocích, vydávala se za příboj.
Pokoušela se Delfín 1 nalákat na úskalí moderní hudby. Sindibád z ní byl
úplně hotovej i když mu v nerušeným pohledu bránilo ráhno, kerý měl porád před sebou a kerej cítil tak intenzivně mezi nohama. Delfín 1 se naklonil směrem k nejzrádnějším úskalím.


Mančaft ale vesloval jak blbej a tak se jim podařilo vymanit se z moci Sirény a jejích hitů.


Siréna, když viděla mizet Sindibáda i s ráhnem v dálce, tak pochopila, že už nic nebude, navlíkla si bílý plavky a šla si dát dvacet. Do příjezdu další lodi jí zbýval eště nějakej čas. Stačila zahlídnout v jízdním řádu její název: Titanic. „Nějaká nová, eště sem vo ní
neslyšela. Budu na ně chladná, jako led a když k tomu přidám něco vod
Celine Dion, tak to musí zabrat!“ umiňovala si, dřív než usnula.


Mančaft mezitím vesloval tak dlouho, až měli vod slunce tak spálený záda, že se už nedalo nic přečíst. Proto se začali zvědavě rozhlížet vokolo sebe. Tu si všimli Sindibáda, přivázanýho u stěžně. Byl v bezvědomí. Visel mu jazyk z pusy a tak ho všici letěli zachraňovat. Málem by ho udusili úplně, než si uvědomili, že maj zalepený uši a
že Sindibád už mezitím řve vo pomoc, aby ho nechali. Vodvázali ho a vodlepili.
Se štěstím přežil!


Byla už tma a Sindibád pohlíd naposled tím směrem, kde tušil vostrov
Sirény. Zahlíd ještě jeho vobrysy, jak za ním někdo začal v tý temnotě
vystřelovat červený a bílý rakety. „Asi něco slavěj“ pomyslil si.


„Příště si na to vemu ponorku, s pořádným periskopem se dostanu mnohem blíž!“ dodal, jenom tak sám pro sebe a tiše zaúpěl. To jak si tak náhle vzpomněl, jak ho ráhno tlačilo ke stožáru. Seškráb tiše zbytek žvejkačky, kerej se mu přilepil jinde, hodil ho do moře a sešel do kajuty na kutě.

Mezitím se začlo rozednívat, vokolo proplul ledovec a tak musila Šeherezáda přestat s vyprávění, zrovinka v nejlepším…