Neboj, nic ti neudělá.

Tuhle větu jsem slyšela za svůj život hodněkrát. A i když si každý myslel, kdoví jak mě neuklidnila, tak vlastně neměla efekt žádný. Od mala jsem se bála většiny zvířat. Ale strach číslo jedna byli vždycky psi. Děti většinou prosí rodiče o pejska, já ho nechtěla nikdy. Já se bála i vzít do ruky křečka, kterého jsem měla doma v kleci. Nechtěla jsem aby mě kousl.

Čím jsem byla starší, tím se mi ale můj strach podařilo trochu mírnit. Když jsem šla ke kamarádce, tak jsem tam zvládla jít, i když měla psa. Ona věděla, že se bojím, a tak ho podržela a já mezitím vklouzla do domu. A časem ani to už nebylo potřeba.

Teď v dospělosti jsem asi došla na konec svých možností. Když jde po ulici malý pes na vodítku, tak jako bych ho ani neviděla. Když jsem u přátel, kteří mají malého psa, taky jsem v klidu. No, ale pokud je to vážně velký pes, tak to nepomůže nic, ta tlama plná zubů, o které nevím, kdy se do mě zakousne, to prostě nepřekonám. A když na mě takový pes začne skákat, tak to je na panický záchvat.

Ale štve mě na tom to, že všichni ti pejskaři pronesou onu větu: "Neboj, nic ti neudělá," v domnění, že to vyléčí můj celoživotní strach. No, tak nevyléčí. Oni jsou na psy zvyklí, já si na cizího psa nezvyknu během dvou minut. Navíc ten pes vždy cítí, že jsem z něj nesvá a chodí kolem mě, lehne si za mě, tak že na něj nevidím a to se prostě můžu snažit jak chci, ale budu nervózní.

Takže logicky k psům žádný vztah nemám. Zkuste mi ukázat fotku vašeho psa a se mnou to ani nehne. Ještě jsou super ty fotky, kde je bílý pes a kolem huby má ty chlupy hnědé, špinavé. A co je na tomhle hezkého? Nijak to neříkám veřejně, leda by se po tom někdo fakt pídil. Ale vážně nemám ráda psy. Ale jak jsem psala výš, mám k tomu důvod.

Když kouknu do budoucna, psa nechci. Ale jestli si někdy podřídíme dům se zahradou, partner ho asi bude chtít. To jsem nakonec zvědavá, jak to dopadne. Já bych radši kočku, ta se aspoň vyvenčí sama.

No ale pes není jediné, čeho jsem se vždy bála. Ono to všechno pramení z jednoho nadřazeného strachu, a to z neznámého, nepředvídatelného. A to už může být vosa, nevíte kdy vás bodne, když zrovna letí kolem. Nová práce - jak to tam bude vypadat, jak to tam chodí, kudy se tam jede. A tohle jde převést na spoustu dalších příkladů.

Ale pointa je, pokud znáte někoho, kdo má strach ze psů, vážně to nezachráníte onou větou. Spíš si sedněte někam dál od toho člověka a svého psa si doopravdy hlídejte. Představte si, že vaše největší fobie sedí metr od vás. Taky byste se necítili dobře... Buďte ohleduplní.