Lascivní oběd..

Obědy nám do práce začnou vozit příští týden. Chodíme tedy do místních vývařoven pro kancelářský plankton. Stejně jako dneska. Klasika, jdete o půl dvanácté na oběd, Covid Friendly restaurant na Vás čeká, vejdete a všude už nacvaknuto.. No tak začínáte hledat místo pro 2. Koukáme koukáme, dost nezapadáme, já triko a kraťasy, pracovní boty zasrané z kolektoru, no dost nezapadáme. Tady kostýmek,, támhle oblek, tady sukýnka. A pak dva burani, co byli projektovat něco v kolektoru. Jak se tak rozhlížíme, kolega do mě ťukne a říká, hele támhle nás chtějí. Stůl se zrovna uvolnil a zůstala tam sedět nějaká paní v nejlepších letech Brunetka, má vedle sebe na stole kabelku, vodítko a před sebou pivo.. Hlavou mi probleskne, že ta asi není na obědě v práci. Pozdravím, sedneme si, jenom zběžně ji prohlídnu a pokračujeme s kolegou v rozhovoru ohledně včerejší práce, kde probíráme ještě nějaké detaily a pomlouváme konzultanta objednatele, jakej je to neskutečnej kokot a že jsou mezi námi dva typy lidí: ti co něco tvoří a ti co něco ničí. Paní poslouchá, střílí očima, je vidět, že je trochu nervózní a hledá skulinu pro interakci. Objeví se obsluha, objednáváme oběd, k tomu pivo, protože dneska máme už jenom kancelář, a paní si objednává taky ještě jedno.. Kouknu na vodítko, kolem, nevidím psa, ale nemám chuť zjištovat, kde je a tak na ní kouknu a prohlížím si jí.. Po chvilce se naše pohledy protnou a protože se nudím, kolega si šel odskočit, tak si jí prohlížím dál a začínám klasickou oplzlou hru, kdo to vydrží dýl. Asi po 5 vteřinách zjišťuju, že můj protějšek je podobný nezdvořilý tvor a pro změnu mi kouká jenom do očí, zatím co já jí luxuju pohledem cm po centimetru. Když jsem hotovej, kouknu jí do očí a usměju se. Paní se směje jak sluníčko na hnoji a dopíjí předešlé pivo. Všímám si, že asi není první. Oči se jí lesknou, lehce přitupělý výraz.
Paní, pronese: "Vy si mě prohlížíte, jako byste si mě chtěl koupit." Trochu jízlivě a panovačně.
Usměju se a řeknu: "A kolik by to tak koštovalo, paninko" Vědom si, že opravdu vypadám dnes rukotvorně. A nahodím přiblblej výraz.
"Já nejsem na prodej" pronese.
Jsem trochu zmatený, protože jsem to nečekal a tak přemýšlím jak z toho ven a pronesu: "Zdarma ?" sklopím oči. To jsem neměl dělat.. Opravdu ne.. Dostávám knock out: "Co jste kdy dostal zdarma?" Vím, že je zle, protože tohle je nejhorší možný scénář. Zase nevím co na to říct. Oba jsme se přečetli, oba víme, že další slova budou vysoce netaktní a při nejmenším z mé strany oplzlá,( ano drahá to dostala a zítra jedeme na společný víkend, Juhůů). Je vcelku milá, komunikativní a mírně podnapilá. Kolega se musí vrátit každou chvilkou a nechci do toho zapadnout.
Přinesli nám pivo, zvedám a přiťukávám a pronáším: "Tak na mouchy.." a klepnu s kriglem o stůl.
Paní na mě hledí a ptá se: "Proč na mouchy? A proč s ním klepete o stůl ?"
Řikám: "Vy do hospody moc často nechodíte? Co?"
Odpovídá: "Nemám s kým.. a dneska i Bertík" A vidím, že sem se dotkl něčeho bolavého, paní se dotkne vodítka a vidím, že má na krajíčku.
"Pejsek?" Ptám se.. "Ano, po 14 letech", mlčím
Paní se trochu oklepe, napije a ptá se:" Proč na mouchy?"
Sklopím oči a řeknu. "Nevím jestli je na to teď vhodný okamžik.."
"Ale ano, jen povídejte": Nakloním se k ní a řeknu potichu: "Protože na všechno serou" paní se na mě podívá, jestli to myslím vážně a zasměje se.. Hned se mi uleví a dodám.. "no a to klepnutí.. To je zvyk z elektra.." Anoda, Katoda, uzemnit. Nechápavě kouká a říká.. "To jsem nevěděla..", odpovídám, "no já jsem taky nevěděl, že máte takovou smutnou událost a chtěl jsem s Váma flirtovat., tak třeba někdy jindy", přinesli nám oběd, vrátil se i kolega a v poklidu jsme dojedli, rozloučili se a šli si po svém. Lascivní oběd to tedy nebyl..