Udělaná lžičkou

Někdy to prostě na vás přijde, a musíte se udělat. Zatímco chlapovi stačí vzít do ruky ptáka a honit (a většinou u péčka), ženská má těch možností, co sama se sebou provést několik. A záleží, jak dokáže pracovat s fantazií.

Dnes to na mě přišlo. Kunda si prostě během pracovního procesu usmyslela, že mě nebude poslouchat. Šlehala ze sebe plameny a vypouštěla šťávy. Chápu, že k tomu, byla vlastně donucena, protože kdybych nemyslela na Pána o poslední vystříkaný anál, nenapadlo by ji obtěžovat mě ve chvíli, když jsem se chystala na jednání.

Mohla za to má hlava. Protože skrze myšlenky, skrze oddanost a skrze závislost na něm, otravuje tu díru dole. Oči mi sklouzly na stůl vedle klávesnice. Lžička. Dlouhá lžička. Taková ta na pohár ve vysoké sklenici, nebo taky ledovou kávu.

Nápad byl tady. Vyšukám si tou lžící kundu. A řeknu to live Pánovi.

Žadonila jsem o telefonát. Až mi skutečně mobil začal zvonit. Mým úkolem bylo vést monolog a on jen poslouchal. Seděla jsem v křesle za stolem, drandila kundu, zvuky přibližovala k mikrofonu a zase mluvila, až jsem se nakonec udělala. Bez jediného slova Pána. Ale s vědomím, že všechno slyší.

A co teď s tou lžičkou? Umýt a vrátit zpět do šuplíku. Kolegova oblíbená. Umýt ji radši hned, než na to zapomenu a než si kolega bude pochutnávat na čokoládovém magnumu s rybí příchutí :-)

Jenže později mě v té kundě začalo trošku pálit, takže s ní nejspíš žere feferonky.