A zase dokola to BDSM …

7.9.2020 03:49 stonygirl

Když ono to pořád i tady na erotickým serveru jako jsou Amatéři budí dokola nějaký emoce, diskuse a tak …

Ale ono to sem patří. Kam, když ne třebas právě na tenhle web?

Patří sem i ta moje zatím poslední galerka. Stojím si za ní – zachycuje – a myslím, že decentně nafocenou vášeň, okamžiky po úžasným „hraní“ … Nezachycuje žádný extrémní praktiky, který vidím v jiných galeriích s BDSM tematikou (zkuste si dohledat mezi fotkami) … Přesto vzbuzuje takový emoce, že třeba včera vznikl i blog blogera @ANGELZ (na Amatérech od konce dubna 2020, bez galerie, blog č. 2) …

A ano, pevně utažený provazy na prsou zanechaj stopy … Stejně tak různé kolíčky, svorky, vakuovky, pouta … Cokoliv z toho …

Stejně tak i zuby – vášnivý kousnutí, který mimochodem miluju – ono se tohle občas sakra přeci stane i když se rozjede běžněj vanilkovej sex, kterej mám teda taky ráda, když je s tím pravým, nic proti němu nemám a jde i s partnerem, se kterým si hraju takhle – s ním jde totiž cokoliv ,-)

Stejně tak musí pro mě být primárně fakt pravej člověk na BDSM hraní v jakýkoliv podobě, nejde to s každým. Člověk se stejnou hranicí, okolo které se točíte, anebo ji společně posouváte. Nic, co by ani jedna strana nechtěla a nutila k tomu tu druhou. To, co vzrušuje oba. Dva lidi, co k sobě v tomhle patří, co maj mezi sebou „to něco“, co je k sobě přitahuje – ať už je to minimálně ta silná touha jednoho po druhém …

Proto jsem si našla partnera na tohle – je to krásnej a chytrej chlap, ví co chce a co ne, můžu mu věřit a vím, že by mi nikdy neublížil … A že se někdo takovej hledá sakra těžko, někdy ho nenajdete za celý život … Mě se to povedlo myslím podruhý a je to pro mě zázrak, cítím, že hodně sama od sebe vybočuju ze svých pravidel.

Jak píšu i pod tou galerkou, tak základní zásadou pro BDSM je, že je vždy prováděna s výslovným souhlasem zúčastněných stran a vždy existuje dohodnutá STOPka. A partneři ji nepřekročí … Pokud ano, partnery na tohle už nikdy nebudou, nemůžou si pak už veřit …

Musím také podotknout, že jsem člověk, kterej to má v hlavě sakra srovnaný a tím, že jsem switchka, tak mám ráda sex v různých podobách, včetně toho vanilkového (ovšem zásadně se nesmí šišlat a používat zdrobněliny ,-P) …

A nemám ráda násilí a násilníky v běžným životě … To je něco zcela odlišného a neomluvitelného ...

Na Amatérech se bavím, takže jsem tuhle galerii (jako druhou podobnou po dlouhé době – první byla myslím v květnu 2019) dala záměrně, protože jsem tušila, že vyvolá diskusi – pro tu jsem …

Takže by bylo fajn, kdyby člověk, který ji chce vyvolat protireakcí třeba měl „koule“ mě označit, abych reagovat mohla – ať už v komentářích, tak konkrétně třeba v článku ,-D … Takhle jsem ji našla až z nudy v blogu někoho, koho neznám, tudíž běžně nečtu, nepatří mezi mé oblíbené blogery … Pak je to jen takový „levý“ pomlouvání za zády … Mě se to nelíbí, takže je to „nenormální“ … Jen můj názor je ten „pravej“ … Na to jediná odpověď – tak na to nekoukej, dej si filtry fotek a obsahu, který vidět chceš a je pro Tebe „normální“ ,-P ...

Sám má označeno, že mezi jeho záliby patří třeba anální sex a močení … A to spadá do jaké kategorie :-D ? Hele, taky vlastně BDSM, ono tam jseš, ani nevíš jak taky ...Tohle je podle něho tedy „normální“? Přesto soudí druhé … Určuje, co je a není „normální“? Tohle už tu roky bylo v celý společnosti …

Kdo někdy nezkusil třeba obyčejný růžový plyšový pouta (tudíž vanilkový, žejo :-D) … a už je tam vlastně taky … už omezuje pohyb, poutá ...

Spousta sexuálních praktik tu je a vždy byla, jen tabuizovaná, nemluvilo se o tom ... Zkuste si třeba dohledat díla Donatiena Alphonse Françoiese, markýze de Sade  - třeba pro začátek 120 dnů Sodomy, anebo Nehody ctnosti aneb Justina - je to psané okolo roku 1785 tuším ... Rozhodně to ale není něco jako 50 odstínů ,-) …

Anebo celý jeho život ...spousta je toho i zfilmováno – jak biografie, tak adaptace děl – už třeba v roce 1968 … Tohle totiž vždy fascinovalo … Vším …

Pusťte si film Saló aneb 120 dnů sodomy (Saló e le 120 Giornati di Sodoma) – Francie/Itálie 1975, podobně jako film Caligula, je uváděn v několika verzích, lišících se vzájemně délkou: 90, 108, 112 a 146 min. Nejkratší je radikálně prostříhána, nejdelší je velice obtížné získat – pravděpodobně nebyla uvolněna do veřejné distibuce. Děj je přenesen do válečné Itálie, konkrétně loutkové republiky Saló. Od dokončení filmu museli producenti absolvovat 12 let soudních tahanic, nežli evropská cenzura povolila snímek, a to za určených podmínek, promítat v kinech …

Co pak řeknete na tohle?

Takže jen tak závěrem jeden citát jamajského zpěváka Boba Marleyho:

„Kdo jsi, abys soudil život, který žiji? Vím, že nejsem dokonalý - a nežiji, abych byl - ale než na mě začneš ukazovat, ujisti se, že sám máš ruce čisté!“