Ghosting

Tohle se vám všem určitě už někdy stalo. S kamarádem/kamarádkou, přítelem/přítelkyní nebo s kýmkoliv jiným, s kým jste byli v nějaké formě mezilidského vztahu. Vše probíhá tak jako obvykle, přátelíte se, jste ve vztahu, přijde vám, že je vše v pořádku a pak najednou ze dne na den je ta osoba zcela pryč. Doslova zmizí jako duch, nepozorovaně, z nenadání. Anglické pojmenování je tedy vcelku výstižné (ghost - duch, ghost on someone - zmizet jako duch, bez varování; volně přeloženo).

Pár osob se takhle z mého života vypařilo. Většinou jsem se snažila najít příčinu, psát jim zprávy, ale vždy jsem pouze viděla, že se zpráva doručila, ke přečtení ovšem nikdy nedošlo. To, co dělá tento fenomén tak nepříjemný, že protistrana se většinou nedozví důvod a hlavně to nečeká. Pokud mezi lidmi ve vztahu dochází k častějším konfliktům a hádkám, asi se dá čekat, že se vztah buď časem uklidní nebo rozpadne.

I jeden kamarád z amatérů se rozhodl z mého života zmizet. Tenkrát jsem ho zde kontaktovala první, většinou mu psali jen muži a tak se se mnou zapovídal. Psali jsme si asi rok, pravidelně, řešili, co se v našich životech děje a jednou jsme se dohodli, že se setkáme. Konverzace tváří v tvář probíhala taky příjemně, přirozeně a měli jsme si o čem povídat. Potom jsme si zase dál psali. No a jednoho dne jsem napsala zprávu a odpovědi už se nedočkala. Poslala jsem tedy další zprávu, pak ještě jednu za měsíc, za půl roku, za rok. A pak už jsem si řekla, že to nemá cenu zkoušet. A tak byl s přátelstvím konec. Ale tohle se ještě docela dá pochopit.

Můj druhý příklad se týká přátelství navázaného v běžném životě mimo internet. Byla to moje spolužačka, trávily jsme spolu dost času ve škole, po škole, občas někam zašly a když jsme byly každá doma, psaly jsme si. Ale před rokem ze školy odešla a rozhodla se zkusit studovat jinde. Říkala jsem si, že to nevadí, třeba se někdy sejdeme, ale tak se nestalo. O prázdninách jsem jí psala, jak se těší na novou školu, ale bez odpovědi. V září jsem to zkusila znovu, za měsíc, a teď před pár dny opět po roce, stále nic. Ale v tomhle jsem nebyla sama, řekla jsem jiným kamarádkám, ať jí zkusí napsat a měly úplně stejnou zkušenost jako já - nic.

Mně na tomhle stylu odchodu asi vadí to, že se nedozvím proč. Ale prostě to tak v dnešní době je. Sociální sítě sice zkracují vzdálenosti, ale taky se přes ně ty vztahy snadněji ruší. Nejenže je to neslušné, ale taky to není vůči druhé osobě fér. Neříkám, když se s někým sejdete na první rande a moc nevyjde, prostě už se neozvete, ale po jedné schůzce většinou žádný hluboký vztah nevzniká...

Jaké zkušenosti máte s ghostingem vy? Zmizel vám takhle někdo? Nebo jste vy zmizeli někomu?