Dvakrát tak dlouhej...!!!

Tak teda, spustila navečír
Šeherezáda. Bylo to dávno, hodně dávno, kdy si všici živočichové byly rovný a mohli mít registrovaný partnerství bez vohledu na druh. Tak třebárs vorel žil s kačenou,
slon s hadicí, člověk se slepicí, kráva s volem a všici se měli rádi a žili si spokojeně a nedělali si v ničom rozdíl.


A tak v jednom malým domku žil pejsek s kočičkou. Měli se moc rádi. Pejsek podržel kočičce štafle, když myla vokna. Kočička zase podržela pejskovi a tak to šlo celý roky. Vobčas si sice upekli dort s kerýho jim bylo šoufl, ale že vedle nich bydlilo živočišný uhlí, tak si s toho nic nedělali. Pejsek jezdil do práce ve svý Pandě a kočička věšela prádlo.


Kousek dál ale bydlil vobrovskej mastif. Taky by rád nějakou pořádnou kočku, ale musel brát za vděk s kdejakou postarší čubou, jak byl velkej. Je jasný, že ho to sralo. Vokolo chodily mladý kočky jen tak na Šeberák a von aby se vohlížel jinam. Moc se mu líbila sousedova kočička, jak tak věšela prádlo a při tom vynikla její šlang postavička.

A ten mastif, menoval se Sultán, si to dělal sám, čím dál tím horší. Hlavou se mu honily všelijaký myšlenky. Nakonec poslal kočičce SMS: MAM HO DVAKRAT TAK
DLOUHEJ! A šel a koupil si Hummer. A vod těch dob se to na světě nějak zepsulo.
Pejsek mohl držet, jak chtěl a kočička jen někdy a tak se dal pejsek na politiku a taky i tam se věčinou jen zdržel hlasování. Hadice kopla slona do prdele. Kráva, že s volem nic není. Vorel, že se mu kačena už přejídá, Jen
člověk s tou svou slepicí to porád nějak držej dál…


A že svítalo, tak to Šeherezáda zapíchla i když né zrovinka v nejlepším…