Dobré ráno čuráci

Přemýšlím nad tím, kdy začíná demence. Jestli už u zrození, anebo v průběhu života zdementníme. Tady jich je taky na kvanta, inteligentní dementi a pak totální dementi. Nechci se tímto blogem nikoho dotknout, ještě bych chytila coronu. Berte to s rezervou, ale dement to nikdy nevezme s rezervou. Tak si nebudu dělat křeč.
Rozhodně se nebudu omlouvat za nějaké výkřiky do tmy. Ale skutečně mě to zajímá. I když mi je řada věcí jasných, v životě si přesto pokládám otázky, které stojí k pozastavení. Stejně jako nyní věk dementismu. Dementa z nás může udělat i jiný dement, stejně jako já teď, ale takhle to není myšleno. Svým způsobem jsem taky dementní. První projev a známka jisté demence byla registrace tady, pak se takový dement začne písemně projevovat a to je druhý příznak jisté demence. Není se čím chlubit, ani oč stát. Přesto v té své dementní hlavě toužím po spoluúčasti, aspoň takové té na dálku. Vypustit, a zapomenout. Jen se vykecat a jít do piče.
Včera mě ovládaly prasečí choutky, jak jinak nazvat chtíč v představách. V průběhu dne mi došlo, že nejsem normální, když sdílím virtuálně kde, s kým, a jak, přitom z toho stejně piču. Na realitu jsem příliš velký sráč. Nechci se děsit vlastního stínu a na přeludy (žaludy) nejsem zvědavá. Nemám v plánu se scházet, ani seznamovat.
Určitě bych si vyposlechla, že jsem dement a tak proč se v tom utvrzovat ještě více, stačí, když to vím sama o sobě. Snad tímto blogem dostatečně odradím další dementy, kteří se snaží svými vzkazy upoutat mou osobu. Vaše vzkazy zůstanou nepřečteny a pokud jsem je přečetla, věřte, že jsem jen omylem klikla, protože jsem se netrefila na odpadkový koš.