Hulvát za volantem

Ještě teď mnou cloumá vztek, a tak se z toho musím vypsat. Jela jsem dnes nakoupit do obchodního centra, projíždím parkovištěm a na kraji jedné uličky stojí velké luxusní auto. Jedu dál, to auto stojí, tak můžu jet, říkám si. Těsně přede mnou se rozjel a vjel mi do cesty. Dupnu na brzdy, zastavím třicet centimetrů před ním. Díky bohu za posilovače brzd. To je blbec! Měl sice přednost zprava, ale proč nejel, když mohl, a namísto toho vyjel těsně přede mnou?!

Stáhl by okénko a mírně by mě upozornil: „Madam, tady je přednost zprava.“ „Promiňte, je to moje chyba,“ omluvila bych se. Jenže to se nestalo. Okénko sice opravdu stáhl, ale začal živě gestikulovat a křičet cosi o přednosti zprava, což prokládal výrazy o dámském přirození, přežvýkavcích samičího pohlaví s pro mě dehonestujícími přívlastky „stará.“ Tak tomu se opravdu omlouvat nebudu. Moje nereagování přinutilo muže, který věkem mohl být mým synem, k vystoupení ze svého bouráku a přistoupení k mému pootevřenému okénku a dalšímu proudu urážlivé výřečnosti. Kdybych byla o třicet let mladší, mohla bych využít ženské zbraně (svůdný úsměv či hluboký výstřih), nyní mi však zbyla zbraň jediná – hlasitý útok. „Komu tykáte?! Co si to dovolujete?! Nasedněte si do svého auta a jeďte, bráníte tu provozu!“ Lidé, nakládající své nákupy do aut v okolí nás se zájmem pozorovali. Auto za mnou na nás troubilo.

Agresor se mi opřel rukou o dveře a pokračoval se slovní lekcí, až jsem se bála, že mi vlepí facku. Rychle jsem vytáhla okénko, což na něj trochu platilo. Vidina přiskřípnutých prstů jej donutila ke zpátečce. „Čůzo!“ ulevil si naposledy, kopl mi do dveří a nasedl do svého auta a odjel.

„Kreténe!“ ulevila jsem si také, ale on to již neslyšel. Musela jsem se držet, na zadních sedadlech jsem měla své dva synovce (7 a 9 let), pro které to určitě nebyl příjemný zážitek. Doufám, že si z této příhody neodnesou nějaká nová, nepatřičná slovíčka.

Uznávám, že to byla má chyba, a ten člověk (pořád se mi dere na jazyk označení idiot) měl přednost zprava. Ale způsob jeho reakce, zvláště když se nikomu a ničemu nic nestalo, byl zcela neadekvátní. Bohužel takové jednání některých lidí za volantem (i mimo něj) není výjimkou. Připadá mi, že se pomalu vytrácí zdvořilost. Mnozí lidé již neumí vést diskuzi a slušný dialog, kterým si s druhým vyříkají problém, nahrazují agresivním útokem...