Konec je novým začátkem

„Ahoj, budu se ženit. Beru si Markétu. Chci, abys byla jeden z prvních, kdo to ví…“ Tak zhruba toto ve zkratce mi řekl do telefonu. Mluvil s mírnou dávkou nejistoty, asi se obával mé reakce, přesto z jeho hlasu byla poznat radost. Nepřekvapil mě. O Markétě mluvil dlouho a pořád jen v superlativech. „Gratuluju,“ odpověděla jsem a přidala několik zdvořilostních frází, které se obvykle při takové příležitosti říkají. Pak jsme se rozloučili.

Položila jsem telefon na stůl a zamyslela se. Něco končí. Devět let našeho vztahu. Nebyl to běžný milenecký či partnerský vztah, ale to čemu se říká kamarádství s výhodami. Byli jsme skvělými přáteli, užívali si spolu, ale opakovaně jsme se rozcházeli a po neúspěšných krátkodobých vztazích se zase dávali dohromady. Řešili jsme spolu své tajné lásky, hodnotili si je a nikdy jsme neplánovali společnou budoucnost. Vždyť jsme byli tak rozdílní. On student, který nastoupil na vysokou školu, já čerstvě rozvedená s neuspořádaným životem a dvěma dcerami. On bydlel s rodiči o dvě patra nade mnou a žil si bezstarostným studentským životem. A přesto jsme se potkali a sblížili. Trochu nesmělý a ve vztazích nepříliš jistý mladík a stárnoucí žena se sklony k rezignaci. On se ke mně chodil vypovídat, radit, nabrat milostné zkušenosti a já s ním pomalu nabírala životní sílu a sebevědomí. Jezdili jsme na výlety, sportovali… Celých devět let jsme utajili náš vztah před jeho rodiči a mými dětmi. Dalo to sice trochu úsilí, ale podařilo se. Nechtěli jsme se vystavit trapné situaci odhalení. A teď je konec….

Vlastně není konec. Je to nový začátek. Zůstáváme přáteli, kteří se vždy rádi uvidí, zajdou na kafe či na pivo. Jsem šťastná, protože je šťastný on. Konečně našel svou životní lásku. Snad to bude na celý život…