ODEVZDÁNÍ SE JEŠTĚ PODROBNĚJI.

PŘÍSPĚVKY POD MÝM BLOGEM MĚ PODNÍTILY K DALŠÍMU ZAMYŠLENÍ SE NAD TÍMTO ZAJÍMAVÝM TÉMATEM.

ODEVZDÁNÍ SE je celkově velmi zajímavé téma a souvisí také s PŘIJÍMÁNÍM, PŘIJETÍM.

Můžeme toto téma rozebrat z hlediska sexuality, ale bude to jen střípek daleko většího celku.

Vím, že toto je VELKÉ TÉMA mnoha lidí a mají s ním skutečně velký problém.

Ten problém jim velice komplikuje život a ne jen sex.

Odevzdat se, znamená také přijmout.

A o umění přijímat je toho napsaná celá hromada spisů.

Ten, kdo neumí přijímat, stojí obvykle v OPOZICI.
Stát v životě v OPOZICI je sakra nepříjemné, doslova zničující a destruktivní.
Je to výraz toho, že „nenacházím jinou možnost, neumím najít jinou variantu, mám málo kreativity a inspirace, jsem tuhý/á, mám malou nebo žádnou flexibilitu, řítím se hlavou proti zdi a neuhnu, i když si palici rozbiju...“

Takový člověk je evolučně vyřazen – a to doslova.
Zpravidla se jeho nepružnost projeví na somatické úrovni a je přirozeně eliminován (rakovina, infarkt, mozková mrtvice, nehoda).

Na druhou stranu, přijetí a odevzdání se neznamená nějakou bezbřehost, rozbředlost, nízké sebevědomí, apod.
Spíše naopak.

Odevzdat se a přijímat mohou lidé, kteří jsou si vědomi vlastní ceny.
Mají dostatek sebe-respektu, sebevědomí a sebelásky.

TAKOVÍ LIDÉ SI TO TOTIŽ MOHOU DOVOLIT!

Je to hlavně o tom, že mohou být sami sebou a nemusí nic ukrývat.

Opravdová síla lidí není v jejich silných (eventuálně sprostých) slovech nebo svalech, ale v jejich vlastní jistotě.
A právě tato JISTOTA jim umožňuje žít úplně jinak a hlavně podle sebe a ne se nechat ovládat a řídit jinými.
Nebo se nechat ovládnout svými emocemi.

Je rozdíl mezi tím, když člověk vládne svým emocím a když emoce cloumají a ovládají člověka.

O tom se můžeme všichni přesvědčit většinou dole mezi příspěvky.
Emocemi cloumaný člověk se pozná snadno.
Takový člověk není ve svém středu, nemá svou vlastní kotvu.
Je vláčen emocemi jako haluz ve větru a přirozeně ho to rozčiluje k nepříčetnosti.
Obzvláště, když se potká s někým, kdo ve svém středu je a přirozeně mu nastavuje zrcadlo.

Ale vrátím se k SEXUALITĚ.
EROTIKA a SEX se dá prožívat mnohovrstevně, pokud si člověk může skutečně dovolit být sám sebou.
A to není vůbec jednoduché, pokud má nějaké „kostlivce zavřené ve skříni“ – zejména nevyřešené potíže z dětství, z vlastní rodiny.
Takoví kostlivci dříve nebo později přirozeně začnou z té sebelépe uzamčené skříně vykukovat na světlo a takovému člověk se hroutí vše... Partnerství, práce, vztahy.

Ten, kdo neuznává své vlastní kostlivce a stíny – ten bude o to více vláčen bahnem hubou dolů – to je doslova ZÁRUKA!

A sexualita je první nárazníková fronta, kde se to obvykle projeví.
Problémy v sexu nikdy nejsou nic jednoduchého a nedají se snadno sprovodit ze světa.
Vždy se ukáže, že za tím je něco mnohem hlubšího, komplexnějšího, co si žádá být řešeno na úplně jiné úrovni.

A je pravda, že není moc lidí, kteří by byli nadšení z toho, že řešením je obvykle hluboká psychoterapie na dlouhý čas, noření se do nepříjemných vlastních hlubin a zážitků, které jsme už dávno „vymazali“ ze svého vědomí do podvědomí. Nevymazali, ale zasunuli! Nechceme o nich nic vědět. Jenže ony vylézají na povrch a „ničí“ nám život.

Na sexuální úrovni je to často zhoršená erekce, nebo překotná ejakulace, neschopnost se uvolnit, přílišný tlak na výkon a následná psychická deprivace, která problém dále prohloubí.
U ženy je to také neschopnost se uvolnit a sex si vychutnat a prožít, přijímat muže v sobě.
Vede to k odmítání některých sexuálních praktik a později k odmítnutí sexu jako takového.
Žena se stává doslova frigidní.

A nejhorší na tom je to, že takto zasažení lidé to moc nechtějí řešit.
Ženy to nechtějí řešit častěji než muži, protože jejich hormony na ně tolik netlačí jako mužské hormony na muže.
Muži by to řešili (mají-li tento problém oni sami), ale nejraději nějakou pilulkou – ale „hlavně se mi nehrabte v mé hlavě!“
Jenže na tyhle věci žádná pilule prostě nezabere!

Lidí, kteří mají problém s vlastním SEBE-VĚDOMÍM, jsou mraky.
Ale jen oni sami s tím něco můžou udělat.
Tohle za ně nevyřeší nikdo jiný (ani partner) a ani žádná pilulka.

Tento problém vznikl kdysi dávno, v době, kdy byl člověk ještě v hypnotickém stavu svého dětství.
Je to jako negativní program, který se nedá vůbec snadno odstranit, vymazat hard disk a nahrát tam pozitivní program.
Tento postup se dá uplatnit u kvalitního psychoterapeuta a trvá poměrně dlouho a je to docela slušná investice.

Ale vyplatí se.
Ovšem – není pro všechny.

Někdo se s takovým hendikepem protrpí celým životem a raději předčasně zemře na nějakou nemoc.
Neboť neřešené psychické problémy se prostě somatizují.

Lidi s těmito potížemi mě navštěvují.
Někdy o tom mluvíme, když je člověk přístupný něco slyšet.
Ale hodně lidí spočívá ve své OPOZICI, ze které nehodlají uhnout až za hrob.
Je to jejich volba.

Ale za sebe mohu říci, že je lepší si život užívat ve stavu vlastního uvědomování si.
Být ve svém středu, moci si dovolit ten luxus přijímání a odevzdání.
Ten, kdo to zažívá – ten mi rozumí.