Protažená štěrbinka.

Šeherezáda naklusala vopět navečír, a
že táhla v igelitce pár pixlí s Gambáčem, tak bylo jasný, že tentokrát to bude hodně horký.

A taky jo! Spustila:


Mocnej sultán Abú Hasan vládl na svym ostrově dlouhý leta,

ale měl se svejma manželkami akorát jednu ceru.

Menovala se Dalija a ve svejch čtrnácti byla široko daleko na celým vostrově nejkrásnější. Její fotr ji nechal hlídat spešl kleštěncama, kerým chybělo nejento, ale taky prsty, nos a jazyk a tak mohli jen mrkat a to jim bylo houby platný.


A tak se taky stalo, že Dalija byla jedinou pannou na celým vostrově. Ne teda, že by jako na Štvanici už žádný jiný nepřicestovaly, ale hnedky, jak se voctly tváří v tvář nebezpečí, tak věčinou vo to, eště do půlnoci přišly. Jen ty nejvodolnější, nebo nejškaredší vydržely skoro až do rána.


Pověst vo sultánově ceři a vo tom, že je eště panna, se donesla až na pevninu a hnedky toho byl plnej Karlín.
A tak se to dověděl jeden mládenec, co se tam učil v kamnářský firmě za pecaře a rozhod se že ji půjde, jen tak, vomrknout. Hopnul tam, jak byl v montérkách, vo pauze. Tím upoutal u dvora sultánovu pozornost: „Co seš zač?“


„Vopravuju kamna a pece, aby nebyly lidi v zimě nascípaný“ vodpověděl mládenec.


„To se nám hodí!“ jásal sultán. "U mladý, to v zimě málo táhne, tak aby něco nechytla!“ A už ho vedli do komnaty a zamkli ho tam, ať to vokoukne a protáhne, aby to bylo v cajku.


V tom fofru si ale nevšimli, že si tam Dalija dává, v posteli s nebesy,
dvacet. V kamnech se netopilo a tak se do nich mládenec hnedky do půl těla nasoukal a vobhlížel topeniště. Šramot a drolíci se šamot probudil sultánou céru.
Uviděla zadek, jak kouká z kamen a hnedky byla zvědavá, co se to děje.


„Cák to tu děláš?“ tázala se nahlas.

Mládenec se vysoukal ven a vodpověděl: „Koukám, esli to nechytá někde falešnýho lufta.“


„A to se dá vidět?“ ptala se zvědavě dívčina, kerá znala jen sladkosti a starý dévedéčka, jak byla dobře hlídaná.


„No to dá rozum, šikovnej řemesník to hnedky pocejtí…“ mudrloval důležitě mládenec.

Dalija to ale chtěla pocejtit sama.
Mládenec ji nechal, ať se napůl nasouká do kamen a hledá si lufta sama. Von už
si byl docela jistej. A že měla na sobě jen noční košilku, tak ji vodhrnul, až
ji měla vokolo pasu a koukal, esli je vopravdu tak hezká.

„Zatím tu není nic cejtit, akorát po brigetách“, volala zevnitř sultánova céra. Zatím už mládenec uviděl štěrbinku a začal ji vobšahávat.


„Něco cejtim!“ vozvalo se z kamen. Ale páč jí to dělalo dobře, tak hnedky zmlkla. Mládenec, kerej došel jen tak, bez nářadí si najednou všiml,
toho svýho pohrabáče.


„Sem zjednanej, abych protáh kamna a ucpal falešnej luft a vo nějaký
Daliji nebyla ani řeč. Ale dá li, tož ja, a bude to v cajku! A začal ji tím svým pohrabáčem pořádně protahovat.


„Cejtím, cejtím!!!“ vozvalo se z kamen a na komíně až nadskočil komínovej klobouk.

Ale mládenec nic nedbal a nepřestal,
dokud se nezachvěl a nezůstal tuhej, vopřenej taky vo tu pec, zhuboka voddechujíc.


No a zrovinka v tu chvíli si nechal vodemknout sultán, páč chtěl vědít, jak to pokročilo.


„Ženský, ženský, už je to upečený!“ začal svolávat manželky, jak divej.

Mládenec spořádaně vodstoupil,
přinožil a nechal Daliju, aby se vysoukala ven sama.


„Depák, tatínku, eště sme nic neupekli, jenom sem pořádně rozhajcovaná,
eště že mám mezi nohama mokro, ináč bych byla jako troud!“


Ale sultán už věděl svý a tak se k tomu troudu ani nevyjadřoval a hnedky se chystala veselka. Z toho mládence udělal sultán taky svýho tajemníka

a eště se říká, že v paláci se už
nikdy nestalo, že by tam nebylo pořádně protažený.


Ale to už se rozednívalo a Šeherezáda už z toho vypravování taky docela hajcovala a tak musela, zrovinka v nejlepším přestat…