Princess Of Persia!!!

Že bylo dnesky trocha chladnějc, tak se Šeherezáda nevobtěžovala s gambáčama a začla hnedky vypravovat:


Povím vám příběh vo Perský princezně. Ta byla tak strašně bohatá a eště
strašnějc krásná, že z ní byly všici na mrtvici, kde se vobjevila. Kdo ji uviděl, tak až zapomenul dejchat a kdo zrovinka nedejchal, tak se musil nadechnout! A nejen to, navíc byla chytrá jak rádio a tak študovala různý
vejšky, až z ní byla stavební inžinýrka. Jak se vrátila domů a když se na ni někdo vobrátil, že potřebuje postavit, tak si moh bejt jistej, že mu s tím pomůže.


Dlouhý černý vlasy, hnědý voči jak gazela, postavičku taky takovou a ty kozy kerejma mohla klíďo mlátit kameny, nebo vořechy. To všecko dovedla při stavění patřičně vodborně využít. Nenašel se ani jeden, kerej by nebyl spokojenej.


Až se jednou vo ní dověděl jeden bohatej šejk a přijel za ní až z vohromný
dálky, ze zlatýho města, kde žil. Měl na sobě šaty, samej brokát a podobný
nesmysle. Byl lemovanej drahejma kožišinama, samý zlato i na krku zlatej řetěz a na hlavě vobrovskej bílej turban a stejný barvy i licousy, co měl vokolo ksichtu a v kapse zlatej mobil. A prej, ať mu postaví. A nasliboval jí za to vohromný bohatství a plno všelijakejch výhod, že to nešlo ani spočítat.


Princezna začla hnedky se stavěním, ale po nějaký době už byla ufechtovaná,
jak topičova prdel. Potůčky potu se jí slejvaly vokolo těch nádhernejch prsouch a po nich a kapaly jí z bradavek, tomu šejkovi rovnou za golír a pak stejkaly přes bříško, kerý se z tý námahy zvedalo stále vejš a pupík i s briliantovým pircingem se v tom topil, aby se setkaly dole mezi jejími pevnejma snědejma stehnama, kerý se chvěly vod námahy. A zrovinka tak po zádech, až cítila mokro taky na zadečku a v něm a furt nic.


Moh přidávat výhody, jaký chtěl a třebas se jí už lepily taky vlasy na ty
čokoládový záda, na kerejch se rýsovalo její pevný svalstvo z fitka, zatím co se jí voči bleskaly jak blingry! Ňadra se leskla a dmula čím dál furt víc a bradavky se zabodávaly do luftu, jak divoký vosy, při každym pohybu. Ale furt to nebylo nic platný. Nosní dírky se jí vod únavy rozšířily a sladký rty, vobtažený
perleťovou konturou, stěží lapaly po dechu. Bylo to hustý.

Když tu sklopila svý nekonečný, dlouhý a eště hustší řasy a tiše promluvila: „Nevím čím to je, vzácnej pane, ale nejde to…“


„Ale já to vím!“ vybuchl šejk jasným hlasem, kerej zněl nad krajem: „Sem úrok z komerční banky a eště
nikomu se mě nepodařilo zvednout vejš!“

Princezna pak už jen zahanbeně sklopila hlavu a bez vohledu na titul, chraplavým hlasem zašeptala:

„V takovym připadku nemůžeš ani vočekávat,
že bych tě vysála, při týdle velikosti to vopravdu nejde…“


Šeherezáda tichounce zakašlala, páč jí už taky vyschlo a že se začlo rozednívat, tak přestala, zrovinka v nejlepším…